Úvod – nekázat, nemoralizovat

Dostává se vám do rukou knížka, která na samém začátku ani být knihou neměla, neboť ani já jsem neměla ambice stát se autorkou na českém knižním trhu; mám v sobě příliš mnoho pokory a nedůvěry v sebe samu, držící mě při zemi, ale na druhé straně existuje ve mně něco nedefinovatelného, něco, co mě nutí zkoušet psát pořád dál. Ohlasy a povzbuzující dopisy přátel a jejich přátel, kteří některé moje malé sa-mizdaty dokonce povýšili na knížečky, mi dodávají onu potřebnou sebedůvěru, že snad hlavu nemám jenom na brýle.
Základní myšlenky a první nápady ze mě vyšly během jediného víkendu ráz naráz, a pokud bych první náčrt měla přirovnat k porodním bolestem (jednu zkušenost mám), šlo o téměř bezbolestnou záležitost, a navíc milou; návraty do dětství, mládí, k prvním a dávným láskám a příjemné masírování mozkových buněk, abych z nich dostala dávno zapomenuté vzpomínky.
V pondělí jsem s počítačopisem spěchala k šéfredaktorovi místních novin, abych se pochlubila, co z mého kompjútru vypadlo (z mého pera nemůže vypadnout téměř nic, rukopis mám trvale poškozen psaním na klávesnici), ale byla jsem zaskočena jeho razantním chováním a přístupem. Po několika krátkých ukázkách mi text odebral jako dítě nespolehlivé matce, řka: „To tak, ještě opravovat! Budeš se v něm bůhví jak dlouho patlat a nakonec z toho nic nebude. Za čtrnáct dní začínám tisknout první díl.“
V průběhu novinového seriálu jsem chtěla oslovit jakoukoli ženu, kte-rá má nebo někdy měla podobné problémy s nadváhou jako já, vadí jí zbytečná kila navíc, trpí kloubními a svalovými bolestmi v důsledku korpulentnosti a nedostatku tělesného pohybu, ale skutečnost byla jiná. S radostí jsem naslouchala ohlasům příznivým a s malou nelibos-tí těm nepříznivým, které mě však zcela jednoznačně uvedly do obra-zu: „Každý si o svém životě a bytí rozhoduje sám; co, kdy a kolik bude jíst, jak bude vypadat jeho tělesná schránka a jaké zdravotní ne-duhy ho budou sužovat. Nemám patent na rozum, abych kázala víru ve štíhlou linii.“
Důkladně jsem zametla před vlastním prahem (nejlepší začátek všeho) a souhlasila s názory novinových čtenářek a přítelkyň: „Ni kázat, ni moralizovat, ni šířit zdravotně-společenskou osvětu, ale pobavit čtená-ře tím, co mohla v průběhu třiceti let na sobě praktikovat, vyzkoušet, vytrpět a překonat jedna neustále nespokojená ženská, aby se udržela šlank.“