Vařit o víkendu pro dva tak, aby se u nás všechno snědlo v neděli k obědu není jednoduché, protože co se nesní, v týdnu se těžko dojíme, jelikož se stravujeme v závodce. (Tom důsledně dbá, aby se nic nevyhodilo.)Už dávno jsem měla chuť na hutnou domácí zelňačku, ne že by mi v hospodách nechutnala, ale není nad domácí. Aby se Tom zahřál po vyčerpávajícím běhu na běžkách, rozhodla jsem se dnes uvařit již zmíněnou zelnou polévku, v níž by stála lžíce jako svíce.
Připravila jsem suroviny – pikantní klobásu, brambory, kysané zelí, zakysanou smetanu a hladkou mouku a dala se do díla. Ale než jsem vše spojila v jednom hrnci bylo mi jasné, že ingrediencí je tolik, že bych zasytila další dva bezdomovce.
Zbylé tři syrové brambory jsem prohnala kuchyňským robotem najemno, přidala zbytek uvařeného nepoužitého zelí, hladkou mouku, tři stroužky rozetřeného česneku, jedno vejce, sůl a majoránku jsem spojila do hladkého těsta. Na rozehřátém oleji jsem usmažila placky dozlatova.
Vymrznutý Tom snědl s oběd s velkou chválou a placky si vylepšil pikantní nivou a kečupem. Tomu, kdo má slabší zažívání doporučuji málo česneku a hlavně nepřidávat nivu, jídlo je zbytečně těžké.
Rada na závěr:
aby nastrouhané syrové brambory nezhnědly, přidávám jednu lžičku jogurtu nebo zakysané smetany.