Adrenalinové sporty

V ten podvečer jsem v posilovně nikterak intenzivně necvičila, ale spíše jen klábosila s přáteli a lekovala s nářadím pod vlivem událostí, které vrhly mého syna do života úspěšně složenou maturitní zkouškou na obchodní akademii.Jen tak jsem oslovila Martina, borce s vypracovaným a dosněda opáleným tělem, o němž je známo, že kromě posilování a budování muskulatury je vyznavačem rychlých motorek. Bez vedlejších úmyslů a úskoků mu kladu dotaz jako slepice vejce. „Jak vám to jezdí?“ Aniž by hnul brvou tak smečuje: „A co myslíte?“ „No přece motorka“, zaháním trapnost nechtěně položené dvojmyslné otázky ruměncem a pořád se snažím vypadat normálně.
„Dobře, zeptejte se tady Jozky, toho jsem vezl minulou sobotu. Po jízdě půl hodiny nemluvil“, s potměšilým úsměvem sleduje sklíčeného kamaráda, který při vzpomínkách na prožitou hrůzu přestává opět mluvit a vypadá zase jako před kolapsem.
„To bylo hrozné, já blbec jsem se nechal ukecat a nakonec jsem myslel, že to ani nepřežiju. Již nikdy více. Jednou to stačilo“, pravil sklíčený Jozka a vůbec nebyl důvod mu nevěřit.
„Kdo nezná adrenalinové sporty, jakoby ani nebyl,“ kontroval s úsměvem Martin. „Nechcete se svést? Já bych vás provezl“ nabízel mně nevšední zážitek Martin.

Příspěvek byl publikován v rubrice Skorky a povídky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *