Nemáte žloutenku?

Na tomto místě prohlašuji, že nemám žádné ani nedokončené medicínské vzdělání, léčitelské schopnosti a nadání předávat lidem pozitivní energii.Moje sestřenice Karla tvrdí, že nejsem ta správná čarodějnice, protože neoplývám patřičnými parametry, chybí mi černé havraní vlasy, tmavé zbarvení kůže a další nezbytné předpoklady, o nichž se již konkrétně nezmínila. Sice měřítka čarodějnic nemám, ale domnívám se, že už dávno se u mě naplno projevily profesionální deformace, které mě mimo jiné nutí mít oči pořád otevřeny, uši nastraženy a mozkové závity v pohotovosti. Zkrátka být pořád ve střehu.
Bylo to jednou v únoru, kdy jsme zahajovali audit předchozího roku u našeho dlouholetého klienta. Po nezbytných vítacích oficialitách si v duchu říkám, že jednatel je nějaký žlutý, ale hned můj druhý hlas prohlásil:“To neřeš! Děláš tady ověření jejich účetní závěrky a ne jeho zdravotního stavu.“
Pokračovali jsme v práci a po obědě, kdy se v kanceláři sešli všichni přítomní jsem se ho zeptala: „Není vám špatně? Jste nějaký žlutý.“ Než mi stačil odpovědět, už se na mne obořil druhý jednatel se slovy: „Prosím vás, co máte za pochybnosti, to se vám jen zdá, je jen trochu nachlazený. Při chřipce jsme každý bílý.“ Nechtěla jsem ho podceňovat, ale ten den měl zřejmě porušený barvocit, neboť onen dotyčný skutečně žlutý byl.
Dokončili jsme předběžné šetření, domluvili další postup a očekávali, že budou za týden telefonovat, abychom přijeli dokončit započaté dílo. Týden pryč, deset dní pryč a pořád nikdo z firmy nevolal. Přišlo mně to divné, neboť nebývalo jejich zvykem neplnit sliby.
Vzala jsem telefon a na položenou otázku, jak pokračujete v dokončení účetní závěrky, jsem se dozvěděla, že vlastně nepokračují, neboť pan šéf a účetní v jedné osobě je nemocen. Zchvátila ho žloutenka a leží na infekčním oddělení místní nemocnice a bude tam ještě dlouho, neboť k doktorovi šel pozdě, snad v hodině dvanácté.
Nuž, kdo ví, zda ta moje bezděčná otázka:“Nemáte žloutenku?“, nebyla tou poslední kapkou v jeho mužském poháru útěchy a sebeklamu, že je vlastně zdráv.

Příspěvek byl publikován v rubrice Skorky a povídky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *