Podvazování žaludku v domácím pojetí

Se zaujetím a nadějí jsem uvažovala o možnosti zmenšení tělesné hmotnosti pomocí moderních chirurgických technik,kdy lékaři z lidského žaludku o velikosti statných přežvýkavců pomocí kroužků vyrobí “mošničku” jako pro Palečka z pohádky. Problém byl v tom, že mi jistý pan doktor vysvětlil, že metoda pro jedince s mírnou nadváhou je naprosto nevhodná a psychické přizpůsobení operovaných k nedostatku jídla bývá velmi deprimující. Jsou dokonce i tací, kteří duševní zátěž nevydrží a odejmutím kroužku je musí lékaři vrátit do stavu před operací.
Uvedené informace mě přiměly k následující myšlence. Profesionální bandáž nahradit sníženým přísunem potravy a přimět žaludek, aby se sám přizpůsobil množství přijímaného jídla.
Vycházím ze skutečnosti, že čím později, tím lépe a tím méně. Tudíž ráno pozřu nezbytnou černou překapávanou kávu s medem, která byla striktně po zažívacích potížích nahrazena meltou, připravenou stejným způsobem, za další hodinu alespoň pořádný puclák ovocného nebo bylinkového čaje, neslazené minerálky, kousek jablka nebo jiného ovoce. Před polednem sním celý oběd ve školní jídelně, ke kafi zakousnu nějakou sladkou tečku. Vše je připraveno na to, aby mi před tím, než odejdu do posilky nebo běhat se psem, vytrávilo. Nezapírám, pokud mám po sportovním výkonu ještě nějakou chuť nebo mírný hlad, ďobnu kousek sýra, papriky, salámu, a tím den definitivně končí.
Odpoledne si dávám bedlivě pozor, abych si svačinku nepřilepšovala milovaným černým rustikálním pečivem s tvarohem, brynzou nebo jinou pochoutkou, protože po sacharidech mám hlad až do ulehnutí. Dovolím si upozornit, že uplatnění domácí bandáže se žaludku pranic nelíbí; strašně se brání, skučí, kvílí a vyhrožuje, že zkolabuje, jestliže vytoužený žvanec nedostane. Nedala jsem se zmást, a hlavně nepodlehla mámení lstivého žaludku, vydržela jsem, za tři dny sekal dobrotu. Na dopolední lačnění přerušované pitným režimem a sezónním ovocem si záhy přivyknul a hlady déle (dále) neotravoval.