Občas mě navštíví přítelkyně z Moravy.“Aleno, kde se tady v České ráji bereš?”
“Nebudeš mi věřit, ale po Brně se šíří zpráva o tom, že máš špicové sofa. Tož ho jdu poprubovat. Nedávno jsme se vrátili z Indonésie a nejsem ještě úplně aklimatizována.”
“Pěkně si udělej pohodlíčko, jdu připravit zelený čaj.”
“Pro případ, že bych zaspala, jsem už v letadle napsala krátký článek.”
Alenka usnula, ale zprávičku z cesty jsem měla k dispozici.
Indonésie – země jednoty protikladů
Již zdvořilé uklánění překrásných letušek při vstupu do letadla Singapur Airlines, nepředstavitelná vstřícnost a neutuchající radost z příležitosti někomu vyhovět, naznačily, že nás čeká jiný svět. Svět, kde i v té nejprostší rodině se děti od útlého věku učí, že neusmívat se, zvyšovat hlas, převyšovat někoho (proto ty úklony) je špatně, a to hlavně pro toho, kdo se takto chová.
Všichni jsou štíhlí, mají krásné vlasy a zuby, pohybují se (přes neúměrná břemena) elegantně, jsou mrštní, manuálně zruční, jazykově nadaní. Každý kromě svého jazyka mluví ještě jazykem umělým – indonézštinou a v obchodech, restauracích, hotelích slušně anglicky.
Ať je vidíte kdekoliv, vždy pracují, a to včetně mužů (žádné vysedávání před krámky, či v kafetériích). V dílnách vyřezávají, batikují – slovo batika je indonéského původu – ba znamená muž, tik-tečka, nebo dělat tečky; “pravou“ batiku (pozná se podle toho, že líc a rub jedno jsou) dělávali jenom muži s obdivuhodnou trpělivostí, rychlostí a dovedností). Na polích, spíš políčkách, sázejí a sekají rýži; mají do roka dvě sklizně zkoordinovány tak, že jedno políčko zavodňují, vedlejší osazují, na dalším již probíhá sběr.
Z dálky máte pocit, že všichni šli za muchomůrky, ale vzhledem k neúnavnému kmitání připomínají spíše mravenečky. Ano, je to rod Ferdů Mravenců, včetně fešáctví – jsou vždy nastrojeni, barevní a jako ze škatulky. Když vidíte dětičky v bílých košilkách a blůzičkách opouštět skromné chatrče, nemůžete neobdivovat jejich pracovité maminky, ať je pátek nebo svátek (a že na Bali těch svátků mají „neúrekom“) u každého příbytku visí na šňůře prádlo.
Příroda je taky nádherná – nekonečné palmové háje, stromy, které jen vzdáleně připomínají ty neduživé fikusy, filodendróny, ibyšky… z našich bytů. A to nemluvím o překrásném stromu s útlým pasem (jak je tam zvykem) a obrovskými, jakoby umělými květy, omamně vonícími (zvláště po tropických lijácích – to v průběhu pěti minut se azurové nebe změní na tmavě indigové a vychrlí v krátké chvíli teplý oceán) – snad frandžipán se jmenuje.
A orchideje!!! Bílé, světlezelené, žluté, oranžové, červené, fialové…
Obrovské strelýcie, ještě obrovštější andělské trumpety, buganovíllie všech barev… botanická zahrada kam oko dohlédne. Pokud jste přesyceni pestrostí barev, mnohostí tvarů a celkovým “přebytkem“ vegetace, stačí vyjet k vulkánům – (my jsme navštívili Tangkubanperah) s horkými prameny a gejzíry, tam kromě kaktusů (zase zvětšeniny „našich“ opuncií, agáve, aloe…) „kvete“ jenom mnohobarevné jezero (mluvím o náhorní plošině Dieng Plateau). Místo těžkých, sladkých vonných oblaků čpí síra. Mimochodem – jeden zvídavý anglický fotograf spadl do kráteru a od pasu dolů z něho zbyla jenom kostra.
K těm protikladům – bujná vegetace v údolí, vyprahlost kráterů. Již zmíněné skromné „chýše“ a nádherné rezidence jako z Tisíce a jedné noci. Úžasné chrámové komplexy. Nás nejvíce okouzli Prambanan, přestože jsme navštívili i vůbec ten největší – Borobudur.
Kombinace ze všeho nejúžasnější – před internetovou kavárnu přijíždí dívka na silné motorce, sundá si helmu, ovine kolem beder sarong, vybere z batůžku „obětinu“(většinou košíček z palmového listí se vším, co dle dárce chutná bohům, tzn.kopeček rýže, vonná tyčinka, květ ibišku, případně cigareta), poklekne, opakovaně se ukloní, pak vstane a jde si do kavárny zamailovat…
Indonésie – země (nádherná) s lidmi (nádhernými) věřícími v dobré bohy a zlé duchy, surfující na internetu….
“Holka moje, díky. Sofa je skutečné špicové. Běžím, ať na mě Jaroušek nečeká. Příště se určitě zastavím!”
Ještě dva polibky na tvář na rozloučenou a Alena byla pryč.
Rýžová pole na ostrově Bali, pramen internet.
