Miluju krátké příběhy amerického spisovatele Roberta Fulghuma a vždycky jsem z jeho útlých knih příjemně na větvi, neboť se podivuju nad tím, kde ony příběhy posbíral.Donesla jsem si od přítelkyně vzácnou zápůjčku – knihu Roberta Fulghuma Třetí přání, neboť osobně knihy nepůjčuju a když, tak jen do důvěryhodných rukou. Originální obal jsem jí zanechala, aby věděla, že její vánoční dárek dočasně opustil její příjemný domov.
Doma jsem knihu nábožně zabalila do tuhého papíru, aby se ani papírová vazba nepoškodila a já se při vrácení vzácného daru nemusela stydět, že jsem s prominutím nějaké čuně, které neví, jak se s knihami zachází.
SVĚDEK – první část zmíněného románu, to byla voda na mou duši – moudra, náměty na skorky jako když vyšije, což ve mně vzbuzovalo libé pocity čtenáře, který musel ulehnout do postele, aby zavčas vyhnal zlého ducha chřipky z těla ven. Místopis Kréty a její společenské poměry mě přiváděly do příjemného snění letních dálek, ale s tím výhledem, že v dohledné době zemi nenavštívíme, neboť bydlík se do letadla se nevejde a cesta po silnici a lodí by byl výlet minimálně na Dva roky prázdnin. Vydařené akvarely podbarvovaly děj a já jsem ani nevěděla, že mě něco trápí.
ADRIANA A PŘÍPLETY – druhá část jakoby byla z jiného sudu, nebo z planety. Barevné akvarely byly vystřídány perokresbami a děj se přestěhoval do Evropy.
Druhou část asi napsal podle návodu, jak Kočička a Pejsek pekli dort, ale mnoho dobrot dobrý dort neudělá. Příjemný cestopis po Francii, kus životopisu Moneta, detektivka, trihller, toť vše podbarveno vztahy jedné ženy s 2-3 muži, podle toho, kolik je jich na blízku.
Přišlo mi piroteskní, jací jsou Američané neschopni – skoro rok se citově namlouvají, jedou přes půlku světa, aby se na hodinu mohli vidět někde na nádraží, vysolí spoustu peněz za jízdenky, uvidí se a hodinu každý jde svou cestou. Někteří dokonce do jiné postele.
Někdy jsem šla jsem do vývrtky z toho jak “fantastická” byla hlavní hrdinka Alice. V některých pasážích jsem se za své neschopnosti až styděla – violoncellistka, malířka, loďařka, pilotka, všemu rozuměla a všechno znala; schopnosti špiónky a to zaměstnání! Pracovala v supertajném oboru – výzkum duhovek a kromě toho, že měnila převleky, tak měnila i jména podle nálady.
Ale co považuji za objevné jsou jeho příplety – výsledek learické poezie. Král Příplet určuje pravidla a může se jednat o následující výsledek ze strany 245:
Alex: Příplety často se hašteří spolu
Max-Pol: Čůřečky potu jim stékají dolů
Alex: Příhody jejich nejsou pro děti
Max-Pol: Na širém moři oliheň zpívá.
nebo
Alex: Jedna Přípleta, co žila na Krétě.
Max-Pol: přišla o rozum krátce po létě.
Alex: Pan doktor potom děl, že mozek jí uletěl.
Max-Pol: na steak ji naklepe či prodá na mleté.
Četbu bych doporučila na dlouhé zimní večery, nebo již do zmíněné postele, pokud tam kromě partnera leží s vámi i nějaká hloupá nemoc.
MSF