S fenoménem bratří Baťů mě babička obeznámila asi v desíti letech,ačkoli byl zaveden název města Gottwaldov, stále používala původní Zlín, ostatně jako všichni starousedlíci o mnoho let později.
Před svatbou pracovala v Baťových závodech jako dělnice a jednou za čtvrt roku dostávala nové vzory bot k prošlápnutí a k posouzení. Tam se seznámila s dědou, který pracoval v kovárně, ale už v roce 1930 odešli do Příboru.
Na Zlínsku jsem bydlela jedno desetiletí a mohu s klidným srdcem říci, že to bylo město, které mělo (má) svoji logiku, řád a natrvalo zůstane místem, vyřazující genius loci svého moderního zakladatele Tomáše Bati.
Přestože velkovýroba obuvi vzala po roce 1989 za své, město stále žije novými podnikatelskými aktivitami a jedinečná architektura byla zachována. Zlín byl vybudován jako pásové město, to je vedle pásu výrobních hal existoval pás dopravy, zahrnující hlavní komunikaci a železnici, pás občanské vybavenosti (obchody a služby), pás bydlení a sportovišť, zasazených do zeleně tak rozlehlé, že město získalo přídomek v zahradách.
Mrakodrap 21, dominanta města
architekt Vladimír Karfík, rok 1938. Zdroj Víkend HN č. 16
MSF a pokud budete někde poblíž, nenechejte si návštěvu Zlína ujít.