Nikdy nejsem v takovém rozpoložení,abych se nepodivovala nad rozmanitostí přírody.
Stála jsem vedle stromu, o němž jsem si myslela, že jde o neznámý druh a pozorovala krajinu kolem sebe, když jsem zazanemnala nepříjemný zápach. To nebyl zápach, to byl přímo puch silně připomínající oder zapařených nohou, osvobozených z igelitových pytlíků. Po bedlivém prozkoumání jsem zjistila, že se jedná o kdysi zdravý doubek, porostlý a přerostlý právě květoucím břečtanem popínavým.
Ovšem, co jednomu smrdí, druhému chutná. Kolem stromu byl hluk jako v úlu; květy byly obsypány vším možným blanokřídlým hmyzem; u potravy se předháněly včely, vosy, osičky, sršni a několik druhů much, aby zužitkovyli poslední nabízenou sladkou šťávu, než se půjde “do hajan”.
Podrobné informace o břečtanu popínavém najdete například zde.