Přes značný nelad v našem domě,přišel dnes odpoledne vyzkoušet žluté sofa básník Jaroslav Schnerch z Prahy, s nímž jsem se poprvé setkala na začátku prosince v poetické kavárně Obratník. Mnoho toho Jaroslav nenamluvil, ale přinesl mi svou sbírku básní Mrtvé ryby v hloubce neplavou, vydanou v roce 2000 v nakladatelství ALFA-OMEGA, Praha – východ.
Zatímco Jaroslav spokojeně oddychoval, listovala jsem v jeho útlé knížce.
Narozen v roce 1943 v Olomouci, znamení Panny. Tamtéž vystudoval český jazyk a historii.
Básnické sbírky – Sčítání (1993), Slova na lodyhách (1994), Den ze spálených snů (1995), Odlety navždy (1998), Radost nejezdí vždycky na bílém koni ( 1999), Zraněni v čase změn, Pouzdro pro slavíky a Mrtvé ryby v hloubce neplavou (2000)
===
Lásku a úctu ke knihám a k literatuře získal v rodině. Knihu považuje za krásnou neznámou a občas se o této pravdě, podaří někoho přesvědčit.
===
V doslovu mě zaujala jeho slova.
Nebudu zapírat, Hamlet vždy pro mě znamenal hada z ráje. Uštknul mne už dávno a já mu znovu podlehl. Poprvé v dospívání. Podruhé v době, kdy jsem hledal téma pro závěrečnou práci v oboru dramaturgie na Lidové konzervatoři SKK Praha 5. Preparoval jsem dřeň jeho duše, potil se strachy a u mých nohou polehávala každý večer pochybnost. Jedno ale vím jistě. To, jak se pokoušel vytáhnout bolestivé třísky z krajiny srdeční a neuspěl, udělalo z nebohého dánského prince mého vzdáleného bratra.
===
Ukázka:
III. EPILOG
Motto:
Splýváme s vodou břichem vzhůru
my ryby spoutané mlčenlivostí
jenže je mlčení výpovědí
nebo jen zoufalá obrana?
svět nečeká na odpověď
zavěšuje nás na háček
a cpe do vodní truchlohry
nechte nás být!
mrtvé ryby v hloubce neplavou.
===
Zatímco jsem četla v jeho krásné sbírce, odjel. Nechtěl mě rušit. To je celý on. Krásný, jemný a ohleduplný.
MSF