Bezdomovec – I. pokračování

Neznámý přešlapoval nervózně v koupelně,když jsem mu přinesla osušku a čisté oblečení; vyřazené spodky, kalhoty, tričko a docela pěkný svetr pro Tomovi. Asi by byl rád, že šatstvo našlo svého majitele, protože pokaždé říká, abych to dala chudejm.“
„Proč jste se ještě nesvlékl?“
„Příjemně modrá místnost, ale kde se budu koupat. Nevidím nikde vanu.“
„Ani neudíte, máme jen sprchovací kout. Zde je mýdlo, šampón na vlasy, kartáček na ruce a chodidla. Mýdlem si umyjete tělo, trochu tekutého přípravku na vlasy si nalijete na dlaň, vetřete do vlasů a vydrbete. Minimálně jednou, spíše dvakrát zopakujete. Pomocí kartáčku se pokusíte odstranit letitou špínu na končetinách. Jasné?“
„Jasné.“
„Vodu vám nastavím na provozní teplotu, abyste nepřišel k úhoně. Vejdete pod sprchu, zatáhnete za sebou dveře. Otočíte tímto kohoutkem a poteče teplá voda. Z počátku může být chladnější, ale uvidíte, že po chvilce bude akorát. Než se dáte do pucu, nachystám něco k večeři. Máte nějaké speciální přání?“
Chvíli se zadumal a nesměle sdělil přání: „Kousek masa, kousek sýra, skrojek chleba a žejdlík piva.“

Připravila jsem kuře od oběda, talíř obložený několika druhy sýra, ozdobený olivami, misku kukuřice, žitný chleba a dvě láhve piva. Hodiny na zdi odbily další půlhodinu po půlnoci a můj návštěvník byl stále v koupelně.
Zaklepala jsem na dveře a uslyšela jsem: „Dále.“ Neznámý vypadal jako malé děcko, které se ztratilo mámě. Stál zahalený do půl pasu v osušce a z pramínků řídkých vlasů a vousů mu odkapávaly poslední kapičky vody.
„To jste to tady zřídil, vody jako při záplavě. Ale vypadáte čistě. Pořádně se osušte a oblečte si tyto šaty.“ Doporučená akce se nekonala. Stál, hleděl a stále silněji tlačil ručník na své mužství, abych ani okem nespatřila, co nemám. „Se nebojte, vím jak chlapi vypadají. Abyste neměl mindrák, zatím k sofa přinesu pohoštění.“ Za chvilku jsem se vrátila, a úlohy se vyměnily. Teď jsem hleděla já. Stál přede mnou muž, který potřeboval jen oholit a obout ponožky.
„A jak se holíte?“ položila jsem věcnou otázku.
„Břitvou.“
„Tu nemáme, jen holící strojek,“ a vytáhla jsem jeden pro cestovní účely. „Ale raději zůstaňte tak, jak jste. Ještě, by z vás tekla krev. Co to máte na nohou? Tři prsty máte úplně černé. Nebolí vás?“
„Já je necítím.“
„Omrzliny. S tím se nedá nic dělat, jen amputovat.“ Ze šuplíku jsem nakonec vytáhla ponožky a ukázala mu, jak se oblékají. „Běžte na sofa a v klidu se najezte. Zatím tady uklidím koupaliště a přijdu za vámi.“

Pokračování

Příspěvek byl publikován v rubrice Sofa pro návštěvu. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *