Přestože nejsem praktikující Židovka,mám ráda židovské sabaty a pokud to jen trochu jde, dopřávám si sladkého nic nedělání od pátečního slunka západu do sobotního západu slunce.
Sabat pochází z latinského „sabbatum“, řeckého „sabbaton“ (nebo sa`baton) a hebrejského „shabbat“ – zastavit se, dát si přestávku, odpočívat. Tímto slovem se označuje několik různých „odpočinků“. Židé ho slaví ho jako sedmý den, kdy bůh odpočíval po své práci.
Poslední sabat mám za sebou a nepamatuji si, kdy byl lepší.
Páteční večerní lenošení s jehlicemi a knihou Vaše bludy byly nejlepší náplastí po akci “Čistá okna.” Na pořadu byla jen ta, která nejvíce používám a o nichž vím, že nebudou podrobeny malování. Večerní rozjímání o plánech na jarní dovolenou mě dostalo do stadia příjemné únavy, kterou jsem zakončila ulehnutím krátce po desáté večerní.
Sobotní probouzení do ztemnělého pokoje po osmé raní trvalo několik dlouhým minut, neboť postel považuji za nejlepší kus nábytku. Snídaně v noční košili s čajem, novinami, internetem a blogery se protáhla skoro na dvě hodiny. Abychom si den dostatečně užili vyrazili jsme kolem poledne do Prahy na výstavu Lodě a karavany.
Už jen cesta skýtala nejedno překvapení. Prvním jsem byla uvržena do vytržení, když místo na dálnici v Boleslavi jsme odbočili na Kopidlno, protože dálniční známka je odložená v šuplíčku na horší časy.
V Poděbradech jsem opět jásala nad soutokem Labe a Cidliny; místo má přímo magické účinky, ostatně jako všechna spojení řek. Samotné prostředí města mně připomnělo tři lázeňské pobyty, na nichž je nejhorší ZABÍT ČAS. To je, jak vyplnit hodiny, které vám denně zbudou po povinných léčebných procedurách. Když čas není smysluplně naplněn, stojí to hromadu peněz; druhý pobyt ve Františkových Lázních v polovině 80. let minulého století mě přišel skoro čtyři tisíce a dodnes nevím, za co jsem je utratila. Třetí pobyt v Lázních v Bělohradě jsem měla krásně naplněný pravidelnými odjezdy domů, ale ono fluidum pobytu se nedostavilo.
Samotnou výstavu jsme zakrátko zvládli. Neobjednali jsme si ani žádný obytný automobil, přívěs, loď nebo potápěčskou výstroj, jen jsem zakoupila malý kyblíček do koupelny a hot dog, v němž bylo tolik hořčice, že jsem byla ucintaná onou hnědou mazlaninou od ucha k uchu. Otřesné! Naposledy, co jsem jedla jen tak.
Restaurace v nákupním domě SCONTO nadchla restovaným lososem s bylinkovou omáčkou, americkými bramborami a oblohou. Samotná nákupní zóna me nadchla množstvím tovaru jako v IKEI. Prošmejdila jsem přízemí, ale kromě košíku na pletací vlnu jsem nic nekoupila. Ne, že by se mi nelíbilo, nebo nehodilo, ale nabídka je tak široká, že nejsem schopna si nic vybrat.
S týdenním nákupem jsme dorazili po sedmé zpět domů. Slunce bylo dávno za zenitem a já jsem si uvědomila, že tento sabat je definitivně za mnou.
MSF, bude další…