5+2 v 38

Čili pouze5 litrů vody + 2 kávičky v 38 hodinách od 24.5. do 26.5.2007 dalšího půstu. Když odečtu čas na spánek, potom faktický – bdělý půst trval pouze 17 hodin.
Stydím se za ty dvě kávičky, ale beru je jako úlitbu půstařce; bez nich bych půst ve vražedném počasí skutečně nevydržela.
Průběh byl podobný jako minulý týden, pouze pocity byly trochu jiné.
Ráno jsem se zavodnila 3/4 litrem teplé vody, na kterou si doopravdy nezvyknu. V půl desáté byla první krize; dostavil se hlad, který jsem zahnala akupresurou v bodu mezi palcem a ukazováčkem a první kávičkou. V půl jedné jsem musela do jídelny pro oběd do jídlonoše pro Toma; vůně bavorských vdolků mě nechávalo chladnou, žádné chutě, žádné slinění, žádné emoce. Do 14 hodiny jsem vypila 2 litry balené vody, protože v ten okamžik jsem neměla nic při ruce. V půl třetí, kdy teplota teploměru dosahovala hodnoty kolem třicítky jsem si automatem nechala změřit krevní tlak, byl na samé hranici normálu – 139/89. Mimochodem mi taky vyhodnotil BMI a oznámil mírnou nadváhu, která byla způsobena oblečením a obuví. Do posilovny jsem nešla, abych náhodou nezkolabovala, ale věnovala jsem se relaxačnímu lehkému úklidu a těšila se na devátou do postele.
Ovšem večer bylo všechno jinak. Spánek mě přešel v osm a čilá jsem byla do jedenácti! Obligátní páteční vínko Tom opět absolvoval sám; místo nápoje bohů beru opět za vděk studniční převařenou vodou.
V sobotu ráno jsem snídala až v devět, bez hladu a bez hladového stresu. Bylinkový čaj ze čtyř bylin na zmírnění otoků před jídlem udělal divy – nohy jsem měla celý den v šířce F a sloní noha „se nekonala“.

Výsledky 3. postního dne:
* definitivně vyléčen zánět spodního víčka (mohlo jít o začínající ječné zrno),
* viditelné vyhojování červených skvrn na nehtech, které jsou živnou půdou pro mykózy,
* podle tlaku v močovém měchýři, dovozuji na postupné vyplavování písku,
* píchání v prstech u nohou a bolesti kolen, dovozuji, že by se mohlo jednat o vyplavování usazených solí,
* mírné snížení váhy, což je velmi příjemné, ale tentokrát to není prioritní, neboť prvotní je – přestat být sama sobě přeplněnou popelnicí a dát se zdravotně dohromady.

MSF, kdybych se jen měla zbavit těch červených fleků na nehtech, pak by to hladovění za to stálo.

Příspěvek byl publikován v rubrice Baculína. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u 5+2 v 38

  1. JANOVA napsal:

    Chtěla jsem napsat obšírnou připomínku s dotazem, ale nastudovala jsem Partykovou.
    Budu se snažit pokračovat přemrznutou naší studniční vodou. Viděla bych i převařenou destilku z rozmrazené lednice. S kávičkou si nejsem jista, ale přemýšlím, jestli neprodloužit sobotní ráno.
    MSF a díky za podporu.
    Nejhorší je strach, který jsem snad překonala a momentálnhě se těším na čtvrtek odpoledne.

  2. Vnučka napsal:

    Jarmilko, hezký 🙂
    Takže se blíží přestup k pití destilky a vypuštění kávičky? 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *