Hověti

Nevzpomenu si, odkud jsem „vyhrabala“sloveso hověti, které jsem si oblíbila natolik, že místo poddávání, holdování, libování si hovím ve svém těle, v posteli, na blogu, v solné jeskyni, o prázdninách a v dalších mnoha případech, jenž nejsou vhodné ke zveřejňování.
Slovník spisovného jazyka českého dále uvádí:
– 3. mn. hovějí i hoví;
– rozkazovací způsob – hověj, hov;
– přechodník – hověje, hově.

Podle zásady, že ten kdo čte je čtenář – čtenářka, kdo píše je písař – písařka, se domnívám, že ten kdo si hoví – je hověn – hověna.

MSF nebo je to jinak?

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře u Hověti

  1. Vnučka napsal:

    Liběna…liboslav? Takže žádný hověn-hověna, ale hověna – hověslav? :))))))))
    Asi jako naše psí miminko, to hovado přerostlý všechna miminka, Benislav?

  2. Qenda napsal:

    Přiznám se,že SSJZ nemám tak podrobně nastudovyný. Počkáme na Martina…

  3. JANOVA napsal:

    Qendo,SSJZ uvádí pouze slovo hověti nikoli hovíti.
    Dokonce bych našla paralelu – ten kdo si libuje je liběna – liboslav.
    Možná Matina něco napadne. Ten má originální nápady, vyčkáme, snad zapojí. MSF

  4. Qenda napsal:

    A nemůže to býthovín – hovína?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *