Láska s důkazem

aneb Cesta zpětByla jsem vydýchaná, ale nervózní z toho, že nemám tušení o cestě zpět, když jsem uslyšela: „Mám pro tebe další úkol. Přes tyto tři výčnělky se musíš dostat k tomuto oku.“ Pravil tak klidně a s takovou jistotou, jako bych se denně pohybovala na prachovských věžích a vysoko nad zemí přeskakovala z jedné na druhou.
„A je to v háji! Ve výšce zhruba dvaceti metrů se postavit na vlastní nohy a ještě se přesunout! To snad nezvládnu,“ pomyslela jsem si. „Ale zvládneš! Nedívej se pod sebe! Musíš vpřed!“ Radil vnitřní hlas.
Pomalu jsem se začala přesouvat k synovi a v jednu chvíli jsem si pomyslela, že pečovat o něj bylo snazší, než poslouchat příkazy a být zcela závislá na jeho rozhodnutí.
Jak jsem se k němu přesídlila vím, ale jak jsem se dostala nohama dolů z věže a jak mě zajistil odsedákem v kruhu si nepamatuju, neboť „pohodu“ narušila drobná potíž s mou dolní končetinou a lanem, které si navzájem překážely. Křečovitě jsem se levou rukou přitahovala k oku, abych odtížila lanu odsedáku v době, kdy pořizoval dokumentární fotografie.

6odsedak

Konečně nastala chvíle, kdy mě z odsedáku „převedl“ na slaňovací lano. Uvázal prusikovací lano a osmu, v níž jede hlavní lano, podal instrukce a NIC. Zůstala jsem dvacet čísel pod vrcholem. Prusikač se utáhl a narazil na lepku, označující polovinu lana.
„Vašku, to nejde. Nějak to drhne. Nedostanu se dál.“
„ Zkus ho uvolnit, ale nepouštěj hlavní lano, nebo se zřítíš!“ Zdůraznil několikrát, abych uvěřila tomu, že jediný nesprávný pohyb a já poletím dolů rychlým volným pádem.
„Je to v háji. Ani s tím nehnu,“ oznámila jsem mu dvacet metrů nad zemí a pozorovala jeho obličej. Nebylo v něm vidět nic, žádná emoce, vztek, neřval a nekřičel sprostá slova. Přemýšlel.
„Musíš se vrátit zpět.“

znovu

Kousek jsem se povytáhla, špičkami našla malý záchytný výčnělek a vyčkávala. Opravil prusikovaci lano a já se opět pomalu začala spouštět k zemi, když jsem zaslechla: „Chvíli tam vydrž, ještě tě vyfotím!“ Vyfotil, nahrál krátké video a za několik okamžiků jsem se jen s odřenými koleny, loktem a několika modřinami dostala zpět na pevnou zem.

8slaneni

9slaneni

Poslední fotku komentoval slovy: „Vypadáš jako mrtvá.“ A já jsem věděla, že není daleko od pravdy.

10zpet

Byla jsem fyzicky a psychicky vyřízená a tak velký úbytek energie jsem naprosto neočekávala. Za odměnu jsem si na odchodné zakoupila u Turistické chaty pěkný závěs na krk, abych měla trvalou vzpomínku na druhé naše skalní dobrodružství.

MSF

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů: Láska s důkazem

  1. Janova napsal:

    Přátelé,nebudete mi věřit, ale ani to sprosté slovo mě nenapadlo, jak jsem byla vystresovaná. Nejhorší bylo zvednout pohled očí o dalších 150 cm a tím prodloužit délku k zemi. MSF

  2. Gomba napsal:

    Neřekl bych:“Je to v háji.”
    Příhodnější by mi přišlo: “Jsem v pr*eli!” být já v podobné situaci ,-)

  3. zuzi napsal:

    A ty jsi fakt řekla: To je v háji?????
    Zasloužíš si nejen závěs, ale něco velmi hodnotného. Toho bys měla … zneužít :o)))

  4. JANOVA napsal:

    Modono,přijde mi to jako na pupeční šňůře, jen obráceně. :))))

  5. JANOVA napsal:

    Překvapenímbylo, že jsem energii doplnila pouze za jedinou klidnou noc a ráno jsem nepotřebovala berle! A levá ruka, kterou jsem se křečovitě držela všeho, nakonec zánětem postižena nebyla.
    MSF

  6. Modona napsal:

    Moc šykovná:-)) tak tohle bych pro změnu nedala já:-))

Napsat komentář: Janova Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *