Osudové cesty života – JÁ

V šestapadesátém jsemz matčina lůna vyklouzla na světlo světa. Už tehdy jsem svůj příchod dala najevo velmi hlasitým projevem, který mi ostatně zůstal dodnes. Nedělám si žádné iluze o dobrých sudičkách, neboť kdo ví, jaké kejkle ony ženy prováděly na odděleném pokoji novorozeňat v novojičínské nemocnici.
„Holky, pojďte se podívat. Malá uřvaná Jarmilka se narodila.“ svolávaly se sudičky nevázaným smíchem. „Slyšely jste, jak ječela a vyváděla na porodním sále? Žádné mimino, se nezapsalo do podvědomí lékařského personálu jako ona. Dokonce starý nahluchlý porodník ji pokládal za dar z nebes a propadal šťastné euforii. Opět po dlouhé době slyšel, sice neskutečný řev, ale slyšel.“
„Už to její jméno Jarmila hovoří za své! Prý milující bujnost, prudkost a sílu jara!“ přidala se sudička Prudomila. Když se dostatečně vychichotaly, vypošťuchovaly a konečně uklidnily, zavelela nejošklivější z nich: „Kletbu třeba!“ A sama přistoupila k bezbrannému uzlíku. „Nebudeš sice přímo ošklivá, ale do krásy moc nevyrosteš. Budeš jen středního vzrůstu, dlouhoploská, pihovatá a pořádnou hřívu vlasů ti taky nenadělím.“
Ostatní přítomné zbledly a podívaly se na sebe a ze svého středu vyslaly Kecalínu: „Nic si z toho, holka, nedělej. Budeš mít výřečnosti za dva a rozumu dost, abys věděla, že vnější slupka není všechno a budeš vědět, čím na své okolí zapůsobit. Ať přijdeš, kde přijdeš, tam si tě zapamatují. Ale pozor! V dobrém i zlém.“
K lůžku přistoupila třetí Baculína a pravila: „Půvaby ti nepřidám, ale obdařím tě náležitými vnady, které budou chtít vždycky patřičně bujet. Na druhé straně budeš mít v sobě dostatek ctižádosti a energie, abys drobné faldy zvládla, a tak mohla v životě najít klid a vyrovnanost. Ale pamatuj, jak jednou přibereš nad rámec pětadvaceti procent tělesného indexu je s tebou konec, už se nehneš. Až v životě potkáš malého svižného muže sportovního zaměření, to bude ON, kdo tě ztloustnout nenechá.“
Něco si sudičky ještě šeptaly, když z jejich středu vystoupila čtvrtá, prémiová. „Když tu malou uječenou holku vidím a vím, jakou radost přinesla porodníkovi v navráceném sluchu, dávám jí do vínku prémii – sportovní elán, nadšení a soutěživost po celý život.“
Skutečně před prahem jeho padesátky jsme na sebe natrefili na postgraduálním studiu. Tím začala naše aktivní pouť životem ve dvou, být v pohybu pokaždé, když máme čas, zdraví neprotestuje a tělesné schránky jsou duševně připraveny na fyzickou zátěž.

MSF

Příspěvek byl publikován v rubrice MUŽ a ŽENA V POHYBU. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře: Osudové cesty života – JÁ

  1. mamka napsal:

    narodila se krásná holčička,pro všechny nejhezčí vždycky byla a bude tak to už u rodičů a prarodiču bývá,

  2. JANOVA napsal:

    Elizo,je to běh na dlouhou trať. Momentálně se ocitám ve velmi šťastném období. Po hubených měsících je to příjemná změna. Mám výhodu v tom, že na některé věci dost rychle zapomínám.
    MSF

  3. Eliza napsal:

    Aha, tak to asi on vytušil, a je to natrvalo. Běží vám to asi spolu v rytmu života. Tak ať to ještě dlouho vydrží.

Napsat komentář: JANOVA Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *