Nožky nechoďalky

Ve školních škamnech někdy kolem jedenáctého až dvanáctého rokujiž o noženkách nemůže být ani řeči, neboť vyrostly do délky a šířky. U mladých dívek se již jedná spíše o nožky, pokoušející se moderní a jinak výrazové tance. Holčinky sice tajně obouvají máminy střevíce, aby na vlastní kůži vyzkoušeli slasti a strasti chůze na jehlových podpatcích, ale z dětských hbitých noženek neposedek se postupně stávají nožky nechoďalky. Hošíci pokud nejsou od přírody skotačiví, mají též máslo na hlavě, chodit se jim nechce. Některé děti jsou líné a málo nepohyblivé, raději autem, než pěšky. A nohy krní, tělesného tuku a hmotnosti přibývá.
Já jsem ve vzpomínaném věku měla též nožky nechoďalky, ale používat jsem je musela. Chybějící rodinná držba automobilu v dobách mého dětství a mládí sice znamenala pro nás menší operativní možnosti, avšak přinášela s sebou zdravé výhody; pobyt na čerstvém povětří za každého počasí a chůzi s rukama obtěžkanými taškami všeho druhu, protože móda baťohů a batůžků z různých materiálů, velikostí a účelu, dnes tak běžným, vítaným a žádoucím doplňkem k jakékoli činnosti, spala jako Růža Šípková v nejhlubším spánku. Móda uvedených doplňků se teprve nedávno rozrostla do šířky; existují ruksaky pro různé lidské činnosti všemožných tvarů a velikostí. Každý si může vybrat podle zamýšleného použití a obsahu peněženky.

Příspěvek byl publikován v rubrice MUŽ a ŽENA V POHYBU. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *