…ale to je špičkové JZD

Psal se rok 1980a já jsem se připravovala na ukončení posledního ročníku vysoké školy a přemýšlela jsem, kde po absolutoriu nastoupím. Tehdy jsem měla přítele, který byl vázán stipendiem do hutního podniku v Děčíně a tudíž jsem si myslela, že i já půjdu tímto směrem.
Ovšem po dvou desítkách marných žádostí o přijetí do zaměstnání se ukázalo, že Děčínsko a nakonec ani tato láska nebude mým životním osudem.
Krátce před letními prázdninami jsem se setkala se spolužákem Pavlem ze Zlína (domorodé obyvatelstvo tohoto města a z přilehlého okolí odmítalo používat potupný vázev Gottwaldov) a s ním jsem probírala neradostné vyhlídky mého uplatnění. „A nechtěla bys jít do JZD?“ otázal se s vážnou tváří a hleděl na mě upřeně přes silná skla svých brýlových obrub.
„K jezedákům? Nikdy! Když jsem nešla na hnojárnu, přece u nich neskončím!“
„Ale to je fantastické ézeddé! Mají Agroteam a vyhrávají kdejakou rallye. Pokaždé, když přijedou ze závodů do Slušovic, vítá je dechovka i s předsedou.“
„Nekecej! Fakticky?“ optala jsem se s nedůvěrou v hlase. „Ale pro všechny případy máš na ně nějaké spojení?“
„Snad něco seženu a dám ti vědět.“
Tušíte správně, slíbil, ale nedodal. Nezbylo mi nic jiného, než si na poště půjčit telefonní seznam, zjistit adresu a napsat žádost o přijetí. Až na druhý pokus se uskutečnil můj přijímací hovor s panem předsedou inženýrem Františkem Čubou, který pravil stručně a jasně: „Mě nezajímá jestli jste vdaná, rozvedená nebo s dětmi nebo bez nich, mě zajímá, jak jste absolvovala (červený diplom jsem neobhájila, ale za konečné výsledky jsem se stydět nemusela), a co nám můžete přinést. Každému uchazeči říkám, že demokracie končí před branami podniku. Dále platí pravidlo číslo jedna – šéf má vždycky pravdu. Pravidlo číslo dvě – nemá-li pravdu, platí pravidlo číslo jedna. Byty neslibujeme, jesle nemáme. Rozhodněte se jestli chcete k nám nastoupit.“
„Já si nemám, co rozmýšlet. Já už jsem rozhodnuta, CHCI u vás pracovat a udělám všechno proto, abych byla přijata,“ odpověděla jsem hlasem rozhodnutého bojovníka, který ví, že bitvu nejen přežije, ale odejde z ní jako vítěz.
„Teď se běžte představit na obchodní a ekonomické oddělení a dejte mi vědět, kde se domluvíte.“

MSF

Příspěvek byl publikován v rubrice Takoví jsme byli. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u …ale to je špičkové JZD

  1. hadimrcha napsal:

    JO,joSlušovice to bylo něco

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *