Boj se všemi desíti

Možná jste zachytiliinformaci, že se učím psát na klávesnici všemi desíti, abych zefektivnila každodenní činnost u svého PC.
Pokud by vás zajímalo, jak mi to jde, konstatuji NIC MOC. Spíše bych snažení označila MOC NIC.
Denně pomocí programu vicemistra světa pana Jaroslava Zavričiče se snažím přinutit své prsty, aby spočívaly správně na klávesnici a v souladu s hlavou psaly bez chyb.
Můj dálkový učitel pan Oldřich Suchoradský mi poskytl neocenitelnou radu – nejlépe trénovat dvou fázově s maximální délkou jednoho tréninku 30 minut, neboť potom už je to na palici a člověk dělá zbytečné chyby, které program vyhodnotí a vrátí neschopného žáka zpět na předcházející lekce.
Pilotních 87 lekcí má jedinec zvládnou za 8-14 dní. Měsíc je fuč a já se trápím v okolí 65. lekce. Morduju se teprve s tečkou, kterou mám psát pravým prsteníkem. Snažila jsem se pohodlněji uplatňovat pravý malíček, ale program mě na tento švindl upozornil. (Jak to poznal, bůh suď.)

Krizí jsem měla několik. Tu pravý malík bojoval s písmenen a či pravý prsteník s písmenem s. Pomocí pravého Shiftu jsem velmi rychle psala “J” (správně používáme levý Shift).
Ovšem dnes se dostavilo takové zhoršení, že jsem vážně uvažovalo o tom, že výuku vzdám a budu dál datlovat. Několik dní jsem motala mezi lekcí 62. – 70. Ne a ne se prokousat bez chyby předepsaným cvičením. Lituju, že jsem si nedělala čárky, kolikrát jsem psala na jeden řádek dokola lo. olo. ol. Lolo. Tu jsem omylem přehodila písmena, tu jsem nějaké přidala nebo vynechala. Ale podařilo se – na žákyni označené dcera jsem se po čtyřech dnech dostala k písmenům j n!
Dokonce se mi podařil prima kousek – během minuty jsem zvládla 105 správných znaků, a to stačilo pouhých 80.

Světlo na konci mého tunelu psaní všemi desíti sice skomírá, ale jsem přesvědčena, že jednoho dne napíšu své jméno po paměti a se správným prstokladem. Vždyť Aleko jsem už zvádla.

MSF a BONALI

Příspěvek byl publikován v rubrice Všemi DESÍTI. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů: Boj se všemi desíti

  1. Qenda napsal:

    Já sice píšu metodou“Kdo hledá, najde”, a docela to jde.
    P.S. Taky jsem zkoušela všema deseti, ale, to mi jde hrát akorát na piáno

  2. JANOVA napsal:

    ad Vnučka)A o vás jsem si myslela, že bušíte všemi desíti, neboť jsem se domnívala, že tak rozsáhlé e-maily může vytvořit jen skutečný znalec psaní na klávesnici.

    500. lekce? Tak ta mi během tohoto roku zaručeně nehrozí. Dnes jsem na jednom žákovi opět trénovala ol. lo. olo. Lolo. Doslova jako magor, ale velmi jsem se zdokonalila v rychlosti:)) Ale po více než hodině mě PC přece jen vypustil na písmeno N.
    MSF

  3. Vnučka napsal:

    Obdivuju vás všechny, že jste to vůbec zkusili 🙂 🙂 Mé dva prostředníčky tady mezi vámi jsou poměrně legrační :))))))) Jarmilko, určitě dejte vědět, až budete po pětisté lekci 🙂 Vůbec si něco tak dlouhodobého neumím představit 🙂

  4. Bagr napsal:

    Nechcu odrazovat,jen přidávám vlastní poznatek: taky jsem to nezávazně zkoušel, ale vyhodnotil jsem několik poznatků, proč se nebudu trápit tím, že to neumím:
    1) Ačkoli pozice znaků na klávesnici mám za ta léta v podvědomí přirozenou cestou dost přesně (ověřeno pokusným psaním v duchu), nikdy nedosahuji při psaní stylem “piš, jak umíš”, takové rychlosti jako jiní, kteří taky psaní všemi deseti neovládají. Nic na tom nemění dlouhodobá praxe, takže z toho vyvozuji, že můj mozek dosáhl meze a rychleji už nedokáže řetězit povely.
    2) Zkoušel jsem psát všemi deseti, prstoklad by šel, ale nemá to smysl, páč i když používám jen dva prsty, stejně píšu rychleji, než stíhám vymýšlet text (o;
    3) O kariéře sekterářky z výše uvedených důvodů neuvažuji (o;

  5. Mod. napsal:

    Kdysi jsem se učila psát v kurzu všema deseti, jenže to bylo až poté, co jsem už psala svýma tuším 5ti, už jsem se to prostě nikdy nenaučila , těch 10 prstů mě trapně zdřuje:-)) s 5ti jsem mnohem rychlejší.

  6. Fluf napsal:

    Držím palce v tréninku. Vzpomínám si, jak jsem se já mordoval v prváku s psaním všemi deseti. Byl jsem dlouho jeden z nejhorších ve třídě, ale jelikož jsem se to hodně chtěl naučit, tak jsem chodil psát i po škole. A ve třeťáku jsem to dotáhl dokonce ke státní zkoušce z kancelářského psaní na počítači (jako jeden z mála v naší třídě). Starý dobrý ZAV. Raději ani nechtějte vědět, co bude následovat po pětisté lekci. To se vám s tím teprve bude chtít seknout:-)

Napsat komentář: Qenda Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *