Diagnoza:

distenze (natažení) vnitřního postranního kolenního vazuNavazuje na článek Drak je z jeskyně venku.

Donedávna bych volila mezi návštěvou chirurga a ortopeda. V obou případech bych byla zřejmě podrobena neinvazním metodám léčení – sádra, ortéza, berle, nezatěžovat dolní končetinu a za tři týdny kontrola. Mezitím by mi noha dokonale ochabla a za nějakou dobu bych musela třeba postoupit laparoskopii a v nejhorším případě operaci.
Že to není nic příjemného, vím z vlastní zkušenosti. V roce 1995 se podrobila operaci křížových vazů a plné tři roky mi trvalo, než jsem koleno zrehabilitovala do stavu před úrazem.

Naštěstí se v mém okolí objevila další možnost – návštěva fyzioterapeuta.

Ráno jsem vyslala své zoufalé SOS panu doktorovi, který mě opět nezklamal, neboť ve sluchátku se ozvalo: „Poslouchám.“ V krátkosti jsem vylíčila svůj problém s akutní bolestí a byla jsem pozvána k ošetření.
Po důkladné diagnostice jsem byla obeznámena s postupem léčby a byla upozorněna na skutečnost, že zákrok bude bolestivý a nepříjemný, ale účinný. Pomocí suché jehly s „krvavou baňkou“ na distendovaný vaz, třech baněk na „oči kolene“, masáže qigong-tuina byly v mém těle vyprovokovány žádoucí ozdravné pochody. Nepříjemnou ostrou i tupou bolest na konci procedury vystřídalo příjemné teplo, neboť vím, bolest je tam, kde neproudí energie.
Funkčním stabilizačním tapingem podle Hermachové (věhlasná rakouská lékařka a fyzioterapeutka) na 48 hodin bylo koleno zafixováno tak, aby zvládlo běžnou funkci; zejména chůzi ze schodů, použití záchodu a řízení motorového vozidla, jelikož nástup do automobilu a sešlápnutí spojky mi dělalo značné problémy.

MSF a opatrujte se při sportu i práci.

Příspěvek byl publikován v rubrice MUŽ a ŽENA V POHYBU. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *