Nedělní hřích

Nedělní ranní lenošenía pospávání nad pravidelnou šestou hodinou při otevřeném okně k hlavní komunikaci, obvykle utnou projíždějící automobily nebo sousedova pracovitost; před sedmou nejraději naklepává kosu, jako když kovář buší do kovadliny, nebo hlučným hovorem spolehlivě vzbudí všechny v blízkosti. Za těchto okolností opouštím své sny kolem sedmé. Konečně jsme dokončili částečnou rekonstrukci naší prastaré chalupy v zapadlém údolí, kde kromě několika sousedů dává dobrou noc lesní zvěř, aby nám připomněla své právo na život. Záleží jen na počasí a na nás, zdali před spaním nasloucháme zvukům lesa. Když večer přechází v noc a utichnou hlasy zvířat, rozprostře se nad našimi hlavami jedinečné černé divadlo se světelnými obrazci; pohybující se světýlka dálkových letadel, padající hvězdy nebo hvězdná seskupení letní oblohy. Za takových okolností se ke spánku ukládám dlouho po policejní hodině. V hlubokém tichu, chráněna před nočním hlukem automobilů z hlavní silnice, spím tvrdě a beze snů. Východnímu sluníčku trvá dlouho, než otevřu oči novému ránu a s hrůzou zírám na hodiny, které pravidelně ukazují desítky minut po osmé a tak začínám poslední den v týdnu s hříchem pozdního vstávání. Ale vlivem všech domácích povinností se původní poklesek začne v průběhu odpoledne jevit v poněkud jiných barvách. Vstávala jsem brzy!

MSF

Příspěvek byl publikován v rubrice Skorky a povídky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *