Aghata Christie – jak nečíst detektivku

O dovolené dávám přednost literatuře,která nebude drásat mé nervy a vyvolávat děsivé sny.
Tentokrát jsem s sebou přibalila dva příběhy Aghaty Christie, vydané v roce 1976 v edici Máj nakladatelství Mladá Fronta, pod názvem Pan Poirot se vrací.
První příběh Vražda Rogera Ackroyda mě z počátku vůbec nezaujal a nenapadlo mě nic lepšího, než si přečíst ediční poznámku k autorce, z níž jsem se dozvěděla:
v této knize porušila autorka závažným způsobem dosavadní zvyklosti při řešení detektivní zápletky (vrahem je vypravěč).
Že se dozvím jméno vraha po přečtení necelých pět desítek stran, jsem vůbec nečekala. Knihu jsem ovšem neodložila, ale ještě hlouběji jsem se ponořila do sledování děje, abych se na konci nechala uvést do vytržení, jakým bravurním způsobem slavný detektiv na penzi používal svou šedou kůru mozkovou (jak několikrát zdůraznila autorka) k analýze a vyřešení případu vraždy.

MSF, z pohledu násilí v současné literatuře jsou detektivky A.CH. jako pohádky pro dospělé.

Příspěvek byl publikován v rubrice Objevy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *