Komu není pomoci, tomu je bora

Průběžná kontrola venkovní teplotyautomobilovým teploměrem byla spíše k zlosti, neboť na našem území a v Rakousku jsme více než deset stupňů na ukazateli neviděli. Jen o málo vyšší teploty byly ve Slovinsku a Chorvatsku, ale silný vítr řezal do morku kostí a černé mraky slibovaly vydatnou dešťovou zálivku. Ani ve snu by nás nenapadlo, že bude ještě hůř.

Na prvním odpočívadle za tunelem Malá kapela (světla tunelu na obrázku)

Malá Kapela

jsme uskutečnili další občerstvení v mobilním obydlí. To znamená, zout boty, abychom si nenašlapali, v klidu něco skousnout, dát si kafe a malou sladkou tečku a opět pokračovat v jízdě.
Otevřela jsem dveře a nevěřila svým očím. Byli jsme bez bot. Naši obuv odnesla bora přes půlku parkoviště. Statečně jsem v ponožkách sesbírala tenisky, neboť Tom by nešel ve fuseklích ani za nic a naboso by bylo ve hře minimálně nachlazení.
Ani tato příhoda nás nevyburcovala k obezřetnosti, nic zlého netušíc jsme pokračovali k jihu.

Před tunelem sv. Rok mě Tom vypeskoval, že si zase čtu, aniž bych sledovala provoz. Jsem přece znalá chorvatského jazyka a dozajista bych věděla, proč maslenický záchod je uzavřen.
„O jakém záchodku hovoříš, Tománku?“ ptala jsem se věcně.
„Viděl jsem na ceduli – Maslenicki čvor zaprt.“ Než domluvil, ukazatel směru nás vyvedl z dálnice, neboť nejvýše položený tunel je uzavřen, avšak jsem nedovedla prozatím vysvětlit záchodkovou záhadu.
„Ale já chci na dálnici,” úpěl na první křižovatce.
„Pokračuj v jízdě a nereptej, dálnice uzavřena. Chápeš?“ ale bylo na něm vidět, že moc nechápe.

Na Zadar jsme se propracovali starou cestou přes Velebity

Objížďka

v koloně a za silné bory, která smetla na svodidla nějakého Rakušana se silným autem a připřaženou lodí na podvozku. V zápětí nás dostihly dvě sms, zdali nejsme v blízkosti ničivého požáru na Makarské. K ohni bylo velmi daleko, ale nebezpečnost severního větru jsem vůbec nedomyslela – naštěstí. Venkovní teploměr ukázal 6 Celsiových stupňů.

objížďka II

Po dvouhodinovém čekání na převoz jsme se konečně v Biogradu na moru (psáno chorvatsky) nalodili na trajekt a byli převezeni do místa našeho pobytu na ostrov Pašman. Když Tomovi došlo, že bude muset s bydlíkem z lodi couvat, málem ho omyli. Naštěstí zachoval paniku, jak říká s oblibou moje přítelkyně a bravurně vycouval dokonce bez funkčních zpátečních světel.

Tkon

MSF, díky nainstalovanému slovníku v NB jsem zjistila, že čvor je chorvatsky uzel. Nápisu sanitarní čvor jsem rozuměli jako sanitární zařízení.

P.S. Maslenicki čvor včetně tunelu sv. Rok otevřeli až po 5 dnech.

Příspěvek byl publikován v rubrice Chorvatsko - podzim 2008. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře: Komu není pomoci, tomu je bora

  1. JANOVA napsal:

    Elizo,letos faktický jiný podzimní termín nevyšel. Tom měl rodinné milé povinnosti.
    Teď už jen sbírá a suší ořechy. Ale to je na úplně jinou notečku.
    MSF

  2. Eliza napsal:

    No že byste si z těch 365 dní nemohli vybrat něco slušnějšího?? Teď už snad jenom : Jedemé do Afriký!!!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *