Konec sezóny kromě vyprazdňujícího kempu
zdůraznily i další jevy. Zavření jediné pořádné cukrárny ve Tkonu, kde jedna kuglica byla ve velikosti našich dvou kopečků
Jen jednou jsme si v podvečer dopřáli malé sladké studené potěšení a druhý den bylo zavřeno. Až za dva dny jsem pochopila, že letos patrně natrvalo. Majitel sbalil fidlátka, odjel na zasloužené prázdniny do teplých moří a my si nechali zajít chuť.
Smutný byl pohled na pusté ukotvené výletní lodě,
které zase až za rok budou vozit turisty na souostroví Kornaty.
V jedné zahradě čerstvě vykukovali podzimní žluté ocúny.
Ve vysušené půdě byly jako zjevení matky Přírody.
Poslední den zbylo udělat ještě pár fotek, zvednout nožičky od bydlíku, zkontrolovat bezpečné uložení všech věcí, zamávat personálu kempu a přesunout se k trajektu v dostatečném předstihu, abychom minimalizovali nebezpečí, že se nedostaneme na loď v plánovanou hodinu.
Vrata převozní lodi se pomalu zvedaly, loď se šinula k druhému břehu a já jsem si se slzami v očích uvědomila, že naše letošní účinkování na oblíbeném ostrově je za námi.
Ještě fotka dobře zataženého nebe, které jakoby nám chtělo dát najevo, že svou přívětivou tvář nám ukáže opět za rok.
Před devátou jsme bezpečně vyjeli na pevnou zem
a začali směrovat na SEVER.
MSF