Panenky – 80ti procentní meditace

Umím relaxovat, ale neumím meditovat. Myslela jsem si.
Už si nemyslím.

(doprovodné foto)Dočetla jsem se, že ženy neumí meditovat proto, že používají obě mozkové hemisféry současně, mezi nimiž neustále probíhají nějaké informace. Je málo žen, které meditaci zvládly, ale i ty dosahují pouze 70ti procentní úrovně mužů. Tento výsledek je doložen skutečností, že muži používají vždy jen jednu polovinu mozku, a proto se více koncentrují.
Mé snažení pořídit si do šatníku další pletenou vestu přišlo minimálně popáté vniveč. Buď se nemohu trefit s vlnou, vzorem nebo s velikostí, a tudíž pořídit si na alespoň krátkou dobu meditační objekt selhal.
Otráveně jsem sbalila přízi a jehlice a zevlovalo po pokoji, když jsem si všimla, že začalo drnčet sklo ve skleníku. „Boha, zemětřesení dorazilo z Chebu do Ráje! Že by pan vévoda přišel?“ pomyslela jsem si a jala jsem se hledat evakuační plán domu, sestavený před lety pro případ velké vody.
Tomáš přiletěl jako vítr, ale prý nic neslyší a doporučil mi, abych se uklidnila. Než dokončil „výslech“, co se vlastně přihodilo, rozdrnčely se skleničky opět a nadto se začaly hýbat obrazy na stěnách. V očích se mu zalesklo a strach ho ťal do živého. Než jsme úplně zpanikařili, všimli jsme si, že Růženka Dolores se klepe zimou tak silně, že vyvolává v domě třesení.
„To je vážné, chop se příze, jehlic nebo háčku a něco jí vytvoř,“ moudře radil vnitřní hlas, „nebo nebudeme mít kam hlavu složit a nerad bych zimu přečkával někde pod mostem.“ A tak Růženka dostala jako první háčkovanou pelerínku na ramena.

Odstranila jsem jí z šatů všechny letní ozdoby, uháčkovala pásek na šaty i s mošničkou a vlasy jí ozdobila vlněnou čelenku, vyrobenou z jednoduchého řetízku. Nebyla to žádná složitost, ale jen knoflíky jsem třikrát přešívala, ale stejně se mi zdá, že první varianta byla nejlepší. Vše jsem zvládla v sobotu večer díky hodině navíc, kterou jsem si nadělila již v pátek večer.

Samozřejmě ráno jsem chvění pocítila opět a hledala příčinu. To se pro změnu chvěla černá kráska Luisa Frida a téměř plačky se dožadovala teplého oblečení. Prý jestli jsem si nevšimla, že má pořád kolem těla pouze korále a někdy je jí taková zima, že jara nedožije.
Mezi vařením, praním a úklidem (výsledek použití obou hemisfér) jsem počala háčkovat z chlupaté příze pelerínku, kterou jsem dokončila u nedělní kávy. Než jsme se vrátili z procházky, měla jsem vymyšleny další části garderoby, ale netušila jsem jaký výsledek se mi podaří.

(Uznáte, že se jara dožije.)

Z kousíčků kožešin (dárek tchána kožešníka) jsem vytvořila čelenku a návleky na kotníky a nakonec jsem svetřík v poslední módní linii obohatila dřevěnými barevnými kuličkami.

Když to viděla Tonča Papratka zde I. díl, dožadovala se něčeho nového a logicky argumentovala tím, že ona byla spouštěcí okamžik mého sbírání panenek s příběhem, a tedy má neopominutelný nárok na nějakou novou věc. Měla pravdu, prohledala jsem své poklady a našla pro ni koženou mošničku.

Nakonec se přidala Gábi Monika, prý chce taky něco nového. Šaty nepotřebuje, ale nějakou maličkost by přivítala. Byla stylizována na ošetřovatelku. K bílé zástěrce, dostala na hlavu plátěný vyšívaný šáteček, na hruď jsem ji připevnila Helenčin odznak diplomované ošetřovatelky OÚNZ Hradec Králové.

Gábi byla přidělena Tomovi do postele, aby na něj dohlížela. Chrblá, kašle, pokašlává a někdy se dokonce dáví už šest neděl. Jeho snaha zvládnout kašel bez pomocí antibiotik je každým dnem vážně narušena.
====
Vím, asi se vám budu zdát pošetilá, ale doby, kdy jsem potřebovala k relaxaci kafe a cígo (nejlépe a pouze spartičky – krabka za 10 Kčs!!!) jsou dávno za mnou a přivést do stavu hluboké meditace mě dokáží pouze ruční práce. Kdyby se mě Tom zeptal, co jsme u kávy probírali, nevěděla bych, poněvadž jsem byla duchem nepřítomna.

MSF, kdo si hraje nezlobí, platí v každém věku!

P.S. Některé informace berte s velkou rezervou.