JESLE

Motto: Čím více bude stát zasahovat do sféry matek,
tím to bude horší. V jakékoli době si ženské vždycky musely poradit a poradily.Jsem dítě druhé poloviny 50. let m. s. a zkušenosti s kolektivním zařízením pro děti do tří let mám, leč si na dětský kolektiv vůbec napamatuju. Zato z jeslí vyřazená dětská kovová postýlka sloužila více než 40 let celé řadě mrňousků. Vždy se přestěhovala za novým človíčkem, aby mu na půl roku poskytla pohodlný přenosný pelíšek.
O tom, jak dlouho jsem mohla zůstat na vlastní mateřské dovolené, rozhodla nejen touha po sociální komunikaci, ale zejména ekonomická situace naší rodiny. Poté co manželovi strhli před Vánocemi úhradu za fakturu za jízdu bez dispečerských propozic, bylo nad míru jasné, že musím nastoupit do práce a finančně se podílet na chodu domácnosti. Nástup do zaměstnání byla jedna věc, a denní péče o malého synka (16 měs.) druhá.
Jediné naplněné jesle byly v nedalekém okresním městě a zařízení tohoto typu zaměstnavatel neprovozoval, ani nehodlal otevřít. Předpokládal, že si ženy na vsi vypomohou.
V obci žila jedna milá paní, matka čtyř dětí, která několik let za úplatu hlídala dopoledne jedno až dvě děti. Ale v době, kdy jsem se chtěla zapojit do pracovního procesu, uvažovaly stejně další tři mámy. Teta na hlídání nás nenechala ve štychu a čtyři kluky přibližně stejného stáří si vzala pod svá mateřská křídla, za což jsme ji na ruku platily 600 Kč měsíčně. Jestli to bylo hodně nebo málo za půldenní pobyt včetně jídla jsme neřešily. Myslím si, že ani jednu z nás nenapadlo pídit se po tom, kde děti jí, v čem po obědě spí, jak a s čím si hrají v domě, kde se pohybovaly minimálně tři kočky. Jaká je úroveň hygienického zařízení, jestli používá jeden nočník nebo čtyři, jestli synkům myje před jídlem ruce, jsme nekontrolovaly. Vždyť klučíci byli zdrávi, prospívali, vypadali náramně spokojeně a nikdy žádnou infekcí netrpěli.
Abych splnila plný úvazek, byl denní režim pevně vymezený – v 6.00 předat dítě a čisté pleny, 6.15 příchod na pracoviště, 14.45 konec pracovní doby a do 15.00 vyzvednout syna, neboť odcházela uklízet do mateřské školky. Pokud některá z nás nestíhala, automaticky jsme si s hlídáním našich jedináčků vypomáhaly tehdy i několik let poté.
Když bylo synovi 2,5 roku, musela se teta podrobit operaci a hlídání nám vypověděla. Jak si poradily s nově vzniklou situací kamarády si nepamatuju, ale vzápětí jsem s těžkým srdcem posadila Vašíka k paní učitelce do autobusu, který vozil caparty do mateřské školky ve vedlejší vesnici.

Nejvíce mi v dnešní době vadí na toto téma „chytré“ řeči českých úředníků – MUŽŮ, jak by se problematika péče o děti do 3 let měla řešit a co je pro dítě nejlepší. Nepomohou, ale vymyslí akorát jak domácí hlídání dětí regulovat a znesnadnit.

MSF

Foto: archiv; zleva Vašík, Rudík a Petřík, chybí “mušketýr” Tomášek.