Praha před probuzením

Motto: Pomalu probouzející se města mě nikdy neomrzí.Miluju města v brzkých ránech, kdy jejich ulice, uličky, bulváry, třídy, náměstí a náměstíčka zejí prázdnotou lidí, kde jakoby se zastavil čas a mohu v klidu vychutnávat jedinečný genius loci daného místa.
Když jsem krátce po páté vstávala a na mužovu otázku odpovídala, že jsem se skutečně nezbláznila a na milé setkání dojedu stůj to stůj, převalil se na druhý bok a zavrtal se hlouběji do duchen, aby nebyl zasažen nepříjemným domácím chladem než se radiátory ústředního topení rozehřejí.
Sice jsem se těšila, ale v té době jsem netušila, že budu mnohonásobně odměněna.
Následující fotografie jsem pořídila mezi 7.50 až 8.10 hodin v sobotu 7.11.2009, když jsem spěchala mezi své přátelé, sběratelé autogramů.

Z podzemních prostor jsem vystoupila na Náměstí Republiky

Pha-Nám rep

a rovnou za nosem se vydala do svého cíle.

Pha-U Obec. domu

Pha ulicka

Chlad štípal do tváří a zalézal pod nehty, padající drobné kapičky mohly být předzvěstí trvalejšího deště a bylo velmi obtížné ve zkřehlé ruce udržet mobil s fotoaparátem.

Pha-ulicka II

Ticho ulic zbaveno lidského hemžení „rvalo“ ušní bubínky a přála jsem si, aby sobotní nerušenost trvala neskonale dlouho. Abych otisky lidí, kteří v uplynulých století město vystavili, mohla nasávat všemi póry svého těla.
Na konci Celetné ulice u vstupu na Staroměstské náměstí

Pha-Celetna

poklid rána rozčísl kvílivý hluk sbíjecího kladiva, kterým dva muži vytvářeli díru do žulové kostky, aby mohli zabetonovat železný sloupek.

Stánky na starobylém prostoru oddaně čekaly jak na své majitele, tak na první cizince či návštěvníky našeho hlavního města.

Pha-Starom nam

Též mohutné křeslo čekalo na prvního sobotního usednuvšího.

Pha křeslo

Holubi pobíhali z místa na místo a nerušeně vyzobávali rýhy mezi žulovými kostkami.

Pha holubi

Ve srovnání s našimi vesnickými holuby byli mnohem mohutnější a vypadali jakoby létat dočista zapomněli.
První shluk lidí tvořila velká skupina japonských turistů s dětmi všeho věku před budovou Městské knihovny. Nato, že jich bylo jako máku, chovali se tiše a spořádaně.
Karlův most spal ve svém dočasném ocelovém krunýři, ale řeka pod ním tekla jako jindy v dobách sucha.

A když jsem se stejnou trasou vracela po dvanácté zpět, už jsem nechtěla nic vnímat, chtěla jsem domů, do ticha a klidu listopadového večera.

MSF

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 komentářů: Praha před probuzením

  1. Qenda napsal:

    Ty jsi snadbyla teď někdy v Praze?

  2. Janovo,ano i ne. Pokud můžu, projdu se rád ranní (spíš ranou jako čerstvou) Prahou i dnes, a dokonce bych řekl, že je ten pocit intenzivnější, než býval za studentských let, kdy jsme to tak nějak brali jako denní (a tady už oprávněně) chléb. (Nejlépe bylo, když se po ránu člověk vracel od milé, ne z flámu.)

  3. JANOVA napsal:

    Kutile,ale tehdy to bylo úplně o nečem jiném, což?
    MSF

  4. NádheraKdyž jsem ještě bydlel v centru Prahy, kvůli tomuhle jsem vždycky rád flámoval až do rána… 🙂

  5. L. napsal:

    Taky mam rada ranni mesta..:)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *