Táta Rys

Jednoho mrazivého dne, kdy teplota vzduchu spadla hluboko pod bod mrazua kdy lidi říkali, že takového samce nepamatují minimálně padesát let, se seznámila s nádherným Rysem. Byl mužný, pružný a silný. Ale byl sám a léčil si bolest své rozervané duše. Jeho životní družka uvízla v nastražených pytláckých železech a na následky poranění zemřela. Z počátku si jen povídali a oňuchávali. Šlo jim to ztuha, protože každý mlel tu svou, a nakonec stejně jako u lidí mezi nimi přeskočila jiskra. Letní láska mezi nimi vzplála jako chalupa po nechtěné návštěvě kulového blesku. Zahleděli se do sebe a po prvních milostných hrátkách máma zjistila, že je březí. Nastávající tatík Rys ji nabádal k odstranění neočekávaného plodu lásky, ale maminka nechtěla ani slyšet. Prohlásila, že ji za všechnu budoucí svízel stojím a nebude sama, když jí rodina Medvědů nadobro zatratila.
Po narození jsem dostal jméno po matce i otci – MedRys, psáno správně česky Medrys. Druhým jménem Eugen mě obdařila autorka mých historek, ale záhy prohlásila, že nejsem žádný český Evžen, ale jedinečný evropský gen!

MSF

Příspěvek byl publikován v rubrice MEDRÝSEK. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *