Panenka Anička a mé dobré úmysly

Anna1

Obrázek PO renovaci.„A vezmi s sebou panu, natáhnu ji gumičky, aby ses z ní mohla o Vánocích radovat,“ vyzvala jsem kamarádku, jejíž panenka po babičce byla ve stavu, kdy dolní údy nedržely, horní končetiny byly již několik let mimo tělo a hlava na povolené gumě jí klimbala jako pijákovi nad stolem po půlnoci.

Anna2

Anna5-hlava-kolem

V igelitce seděla padesáticentimetrová pana ve žlutých háčkovaných šatičkách, zdobených tmavými proužky a bohatými ramenními volány. Značku ukrytou pod oděvem jsem bohužel neodhalila a domnívala jsem se, že jde o poměrně pevný novolit. Ani ve snu mě nenapadlo, kterak si zadělám na bezesnou noc a spoustu práce navíc.
První překvapení vyšlo najevo, když jsem jí sundala šatičky – žádný novolit, ale hořlavý celuloid, který je navíc křehký a nevyzpytatelný; člověk nikdy neví, kde je narušen světlem, teplem nebo jinými vlivy a kdy může rupnout pod rukama.
Podruhé jsem byla překvapena dokonalým zpracování, které jsem doposud na žádné paně neviděla – v tělíčku mezi otvory na upevnění nožiček byl zapasovaný celuloidový tunel pro snadné provlečení spojovacího materiálu; bohužel na ručičkách již chyběl.

Zbavila jsem Aničku nožiček a z dutých končetin jsem pomocí pinzety vytáhla zbytky gum a západky k fixaci konců spojovací gumy.

Anna3-ruce

Z křehkých útrob jsem vytáhla několik korálků a důkladně vysála všechen prach, nečistoty a segmenty jsem podrobila důkladné očistě vodou.
Pany, které mají otáčecí hlavičku, jí mají fixovanou pomocí drátěného háčku a gumy, upevněné mezi dolními končetinami. Než Tom provlékl a vytáhl gumu, vytvořil uzlík a zachytil ho na novém drátu, vyslechla jsem si mnoho palčivých poznámek o tom, že pany opravovat nebude a nechce.

Uchycení před opravou:
Anna4-uchyceni

Ale po několika smutných pohledech a příslibech si dal říct a s renovací mi pomohl. Celou dobu, kdy jsem usazovali hlavu, jsem se modlila, aby nám tělo někde neprasklo a nepoškodilo se. Snadno a bez problémů jsem nasadila končetiny a po oblečení do šatiček mohla být Anička přichystána na předání majitelce, kdyby mě nenapadl červ dokonalosti – vyprat šatičky. Naštěstí jsem předem tuto možnost zkonzultovala s majitelkou, která mě nechtěla v předvánočním čase více obtěžovat, ale souhlas jsem dostala.
Napustila jsem umývadlo vložnou vodou, přidala několik kapek jemného šampónu, namočila na první pohled pevné šatičky a potom jsem dílu zkázy snažila zabránit co nejrychleji. Na některých místech se textilní materiál choval jako písek – doslova utíkal a rozpadal se mezi prsty, červenohnědé pruhy barvily vodu. Do starých prostěradel jsem lehce zabalila šatičky, abych je zbavila přebytečné tekutiny a na jiných jsem je volně a pomalu sušila. Zjistila jsem, že oděv je skutečně poškozený, ale při pílí a trpělivostí je dám zajisté skoro do původního stavu. Šatky Hortenzie byly na tom mnohem hůře.

Povolená oka na hrudi jsem podložila šikmým proužkem a zlehka přiheftovala. S kanýrem nad ramenem to bylo horší, rozpadal se při sebemenším pohybu a manipulaci. Střední část jsem vyspravila stejně jako předešlé místo a dvěma záševky jsem skryla nepříjemný výpadek koncového ukončení.

Anna6-kanyr

Aničku jsem oblékla a zlehýnka šatičky zašila na zádech, nemělo cenu se v nestabilním materiálu potýkat se šitím patentek.

Anička zítra opustí naši nemocnici a bude předána natěšené kamarádce.

MSF, zase jsem zapomněla na slova pana učitele – být dokonalý je trapné!

Příspěvek byl publikován v rubrice PANENKY. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Panenka Anička a mé dobré úmysly

  1. eva konecna napsal:

    oprava panenkymám panenku 60 let starou jeNěmecka zároveň je firemní a potřbuji opravu

  2. Gomba napsal:

    šykovná(c) holkaTy i Anička 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *