Pohřební hostina starého roku přichází pozvolna s železnou pravidelností; čtyři neděle před Vánocemi zapálíme první svíčku na adventním věnci, po rozsvícení čtvrté oslavíme narození Ježíše Krista, dětem odevzdáme hromady zbytečných dárků, sejdeme s rodinou a přáteli, odrazíme nejeden útok zažívacího traktu, za který by se nemusel stydět ani Napoleon Bonaparte a na jmeniny Silvestra je už kar v plném proudu. Zimní střediska se zaplní k prasknutí přechodnými návštěvníky, neboť kdo není na horách není IN, stoly se prohýbají pod tíhou vybraných lahůdek, alkohol teče proudem a bujaré veselí nabírá na obrátky. Těsně před půlnocí bouchají krátce láhve šampaňského a poté zábavná pyrotechnika, která je vhodným příkladem, kterak peníze letí komínem. Ale nikdo nelituje; přinášet oběti jsou příjemné rituály v každém kulturním prostředí.
Těžko soudit zdali zásahy pořádkových služeb a hasičů připsat na konto starouška nebo novorozeněte, klubajícího se vehementně na svět. Fanfáry pro nově příchozí Nový rok se staly nedávnou minulostí a nejednoho juchajícího zachvátila kocovina, z níž se bude léčit v přímé závislosti na množství vypitého alkoholu. Bujaré Silvestrovské oslavy mě nechávají chladnou. Spíše přemýšlím o tom, co bych tomu malému človíčkovi mohla přinést či darovat. Letos dostal kytku od panenkářky a první letošní skorku jako závdavek pro pokojné časy, aby mi neukázal už v pololetí svou prdelku.
