Nemocnice – zákrok zvaný operace

Pro ty, kdož nějakou operaci absolvovali, následující text nebude nic nového, ale „adeptům“ možná přijde vhod; sebelepší soupis z internetu nenahradí zkušenosti pacienta.Předoperační vyšetření
Poté, co specialista určí nález a doporučí způsob léčení, je člověk odeslán k obvodnímu lékaři s doporučením rozsahu předoperačního vyšetření, které se za ta léta takřka nezměnilo, jen místa výkonu jsou odlišná. Zatímco do roku 1989 se provádělo zásadně v nemocnici, dnes si ho pacient zajistí prostřednictvím obvodního lékaře a specialistů před nástupem.
Podle typu zákroku jsou dány různé požadavky, ale mezi nejzákladnější patří – vyšetření moči a krve včetně zjištění krevní skupiny (odběry se provádí nalačno), EKG a RTG plic. Všechny výsledky sepíše obvodní lékař do podrobné zprávy, přidá vlastní nálezy z vyšetření a pacient je připraven k vykročení a k očekávání věcí příštích.
Nemusím snad ani uvádět, že před plánovanou operací by se člověk měl zdravotně cítit zdravý jako řípa a tuřín dohromady. Jakýkoli kašlík, rýmečka či chřipka jsou neslučitelné s plánovaným zákrokem.

Nástup
Jen jsem si sbalila své nejnutnější věci a potřeby do rozměrného zavazadla, nechal se slyšet vnitřní hlas, zdali jedu z domova do nemocnice na tři dny, či jsem se vypravila na exotickou dovolenou na tři neděle. Asi jsem měla nějakého tucha, že by tři dny nemusely být zrovna tři.
V rámci vstupních formalit doporučuji věnovat velkou pozornost různým formulářům; zejména lidé nesezdaní nebo ženy, které si v manželství ponechaly svá jména, by měly určit, komu mohou lékaři podávat průběžné informace.
Než se člověk stačí po přidělení lůžka seznámit se s přítomnou pacientkou a vybalit nejnutnější propriety, už ho volají na vstupní prohlídku, kde je ověřena anamnéza a vysvětlen zákrok. Zanedlouho přijde anesteziolog, který položí kontrolní otázky ohledně zdravotního stavu a jde pomalu do tuhého. A když z večera sestřička přijde s andělíčkem, kompresními punčochami (ty nahrazují pružná obinadla, lépe drží a jsou pohodlnější) a příkazem, že od půl noci se NIC NEJÍ ani NEPIJE, už není vůbec žádných pochyb o tom, že zákrok bude v následujícím dni proveden.
Na rozdíl od dob minulých jsem se dozvěděla přibližnou hodinu operace; není nic více stresujícího než čekání na neurčenou hodinu.

Aby se pacient v den „D“ do začátku zákroku nezbláznil a nebo jinak psychicky nezhroutil, pozře dvě pilule na uklidnění, čím se dostane do zvláštní letargie a dřímoty.
Ani jsem se v úterý 2. února nenadála, přišly do pokoje dvě sestřičky a s úsměvem pravily: „Paní Novotná, jedeme.“ A jela jsem lépe než Josef Švejk na vojnu. Postel na každém podlahovém spoji drncala jako na kolejích, ale naštěstí úsek na operační sál v jičínské nemocnici je krátký. Nejdříve jsem projela dveřmi z oddělení, potom krátká zatáčka vpravo, automaticky se otevřely dveře do operačního traktu, a hned druhé do předsálí sálu. Sestřičky ukotvily postel, svlékla jsem si andělíčka, sama se uložila na operační lůžko. Vlasy mi schovali pod čepičku a přikryli mě zelenou plachtou. Něž mi paní doktorka z anesteziologie zaškrtila a napíchla žílu na levé ruce, stačila jsem prohodit pár veselých slov s lékaři a potom si už NIC NEPAMATUJU.

Bezprostředně po zákroku převezou pacienta na dospávací pokoj, což je taková malá JIPka, aby byli nemocní pod intenzivním dohledem. Nevím, kolik bylo hodin, ale zaslechla jsem Toma, jak se marně „dobýval“ s kytkou, čokoládou a notebookem k návštěvě.
Večer jsem už byla na svém pokoji a pomalu se vzpamatovávala ze zákroku. Plánovaná ani ne hodinová operace se stala tříhodinovým bojem týmů lékařů s vysokou tkání břišních svalů a útrobním propletencem některých orgánů.

MSF – dokončení příště

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře: Nemocnice – zákrok zvaný operace

  1. JANOVA napsal:

    Gombí,i brzce bdělý pooperační stav mám za sebou. Když mi dělali plastiku kolenních vazů, byla jsem probuzena z narkózy už za dvě hodiny. Dvě hodiny jsem řvala jako tygřice za soumraku a z té doby je má památná věta: "Tome, dej jim padesát, ať mi něco píchnou." Asi jsem byla lakomá, musela jsem počkat další dvě hodiny na utešující lék.
    MSF

  2. Gomba napsal:

    mno …kdyby sis z té operace něco pamatovala, pravdě podobně by bylo cosi špatně ;-))))

Napsat komentář: JANOVA Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *