Nemocnice – operace – rekonvalescence

Všechno chce svůj časDávno je známo, že všechny buňky v těle se obnovují po dvaačtyřiceti dnech, čili po šesti týdnech.
Proto je ošidné se domnívat, že po zásahu do tělesné schránky v plné narkóze, člověk druhý den ráno zařve: „Hurá, hurá, hurá,“ vyskočí rovnýma nohama z postele a odkráčí s hlavou vztyčenou na revers domů. Ale tak to není; jen vyloučit stopy po narkóze trvá minimálně čtyřiadvacet hodin a často se stává, že pacient po každém doušku tekutiny zvrátí vše, co do sebe dostal. V takových případech dostávají pacienti do žil infuze spolu s tišícím lékem. Moč odkapává cévkou do speciálního pytlíku, s nímž se fakticky chodit nedá. Pokud se mu ho podaří naplnit předepsaným způsobem, je cesta na vlastní nohy částečně otevřena. Aby se dutina břišní zbavila nežádoucí tekutiny, je z rány vyveden drén do dalšího speciálního igelitového vaku, s nímž už se dá dojít na toaletu, na jídlo, k internetu a tak různě, neboť pohyb znamená život. Pro slabší povahy to není obrázek nijak lichotivý, ale v době uzdravování jdou skrupule stranou.
V té době je vhodné se zaměřit na hlas vlastního těla a pozorně mu naslouchat, neboť jen tak si ušetříme nepříjemné post operační zážitky se zažíváním a vylučováním. Poté co se podaří obnovit spontánní vyměšování, má člověk cestu k nemocnice a k opětovné mu zdraví otevřenu dokořán.

Neležet stále, posedávat a polehávat
Rychlé obnově tělesného a duševního zdraví brání neustálé ležení v posteli, převracení se z boku na bok a s tím spojené hekání, sténání, úpění a naříkání. Jestli se člověk cítí, je vhodné se obléci do pohodlného domácího oděvu, trička a tepláků, začít posedávat a věnovat se činnosti k ukrácení dlouhých chvil v sedě. OVŠEM NESMÍ SE TO PŘEHNAT, neboť nadměrná únava zaručeně vyvolá nečekané komplikace, což se stalo v mém případě; obracení na posteli jsem nahradila chůzí po nemocničních schodech v teplém oblečení.
O co se konkrétně jednalo, nechci a nebudu popisovat, protože to nebylo vůbec příjemné ani voňavé. Ale jedno říci mohu – útrapy a nepříjemnosti spojené s hojením a celkovým léčením jsem přestála. Díky tomu, že jsem byla propuštěna do domácího ošetření a denně jsem chodila (stále chodím) do nemocnice na převazy, byla posílena moje psýcha natolik, že ozdravný proces za podpory vysokých dávek Wobenzumu byl rychlostí hromu nastartován a opět vidím světlo na konci tunelu. Věřím, že na konci března, bych mohla opět uchopit činky v posilovně.

Příště trochu napětí.

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 komentářů u Nemocnice – operace – rekonvalescence

  1. Reny napsal:

    I já mám pár zákroků za sebou!Jak říká Mod, po císaři se s tím nepiplaj a druhý den šup z postele a do sprchy a starej se matko. Já měla hroznej strach, že mi popraskaj stehy a tak jsem byla opatrná. Řekli mi:"Stehy jsou z nepraskavého materiálu, tak šup šup…" Tak jsem jim musela věřit. Ale bylo to obtížné. Před třema lety žlučník, to bylo to samé, druhý den jsem mazala do sprchy. Teď po kýle to byla legrace. Ale o to víc mi kladli na srdce ať si dávám ozor. Někde a já vím kde jsem to neuhlídala a prasknul mi jeden steh, ale pohoda. jen ten vrchní.

    Jarmilko, Ty to zmákneš, vím to, protože Ty jsi neuvěřitelně silná ženská ! :-))

  2. JANOVA napsal:

    Přátelé,děkuji za povzbuzení. Každý den je to lepší a lepší, ale ťukám na dřevo a hlavu a….

  3. Cheorchia napsal:

    Preji brzke uzdraveni:)

  4. Mod napsal:

    Operací jsem už zažila mnoho, mezi ty větší patřil žlučník a císařský řez, to mě hnali po 24 hodinách do sprch:-)
    Snáším operace i nemocnice celkem dobře.
    Drž se! držím palce!:-)

  5. Pokladník napsal:

    Nesouhlas s první větou. Ale jinak ať se daří!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *