Mikrospánek

Nezažila jsem, ale viděla jsem jak vzniká; znenadání a bez varování!S finančním ředitelem jsme se v družném hovoru vrátili z oběda ze závodky. Dala jsem si svíčkovou se čtyřmi nadýchaným knedlíky, on měl objednanou rýži a masové kousky. Normální porce, které nadměrně nezatížily naše zažívací trakty.
V družném a veselém hovoru jsme se vrátili do kanceláře, usedli na svá místa u pracovních stolů tak, abych se mu mohla dívat do očí.
Něco jsem mu povídala a vnitřní hlas si najednou všiml, že má šedomodré oči a vzápětí jsem vykřikla, neboť se mu bez varování (nebyl ani náznak nějakého klimbání) zavřely oči.
„Pane inženýre, co je vám?“ zvýšila jsem hlas poprvé. Víčka zůstala spuštěná a oči mě nevnímaly. Proto jsem otázku ještě důrazněji zopakovala.
Otevřel oči, zeširoka se na mě usmál a pravil: „Já vás slyším.“
„Není vám špatně?“ zahájila jsem výslech.
„Ne, jsem v pohodě.“
“ Víte, že jste měl zavřené oči?“
„Zavřené oči? To si nepamatuju.“

MSF, bohužel podobné situace za volantem automobilu končí tragicky.

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *