aneb Vodní cestou z Boršova na LipnoV naší zemi existuje bezpočtu sjízdných řek, leč znám jen tu jedinou, Bedřichem Smetanou opěvovanou Vltavu. Jako správní masňáci jsme si s Tomem již před lety „vyzobali“ nejzajímavější etapy české řeky; dvakrát jsme projeli lužním lesem v horním úseku z Lenory do Pěkné, několikrát z Vyššího Brodu do Zátoně a z Českého Krumlova do Zlaté Koruny ani nespočítám.
Ovšem letos jsme se vydali nejen proti proudu, ale proti všem, kdož byli na vodě s námi.
Den první
Jeden den našeho pobytu v Českém Krumlově jsme věnovali prohlídkou vodního toku a mapování zrádnosti šlajsny Jelení lávka pod krumlovským zámkem a propusti zvanou Beneš nad Benešovým mostem. Celé hodiny jsme s Tomem seděli u Vltavy a pozorovali cvrkot na vodě a vyhodnocovali chyby vodáků, když se pod jezem udělali. Vždyť sjet Jelení lávku je tak jednoduché.
Den druhý
Kostelní hodiny ještě neodbily desátou dopolední, už jsme stáli u Vltavy pod zámkem a nevěřícně zírali jako vodníci na suchu – po mohutné vlně na jezu ani památka. Zmohla jsem se na jedinou otázku: „Kde je voda? Včera tady byla!“ vykřikla jsem zoufale, vědoma toho, že adrenalin asi nebude.
Kam se poděla voda, jsme se dozvěděli záhy. Množství vody reguluje Povodí Vltavy. Když jsou hlášeny přívalové deště, odtéká z Lipna až 20 kubíků (m3) vody za vteřinu. Vypadalo to, že zážitky nebudou a budeme jen vzpomínat na předešlé roky, přesto jsme si kánoi zapůjčili a vydali se na Vltavu.
Propustí Jelení lávkou jsme prosvištěli bez toho, aniž bych měla uzel na žaludku a dokonce jsme se ani nesmáčeli. Na Tomovu otázku, zdali jedeme ještě jednou, jsem ani nemrkla a horlivě souhlasila. Vynesli jsme loď na jez, položili na vodu, usedli do kánoe a proti proudu se vydali Českým Krumlovem. Vhledem k nízké hladině Vltavy nebyl žádný problém přenést loď bokem propusti u Mrázkova mlýna (Beneš), v poklidu pokračovat dál a pozorovat město z vodní cesty, volat na vodáky – ahóóój a na otázky kampak máme namířeno, jsem vesele odpovídala: „Z Boršova na Lipno.“
Ve skutečnosti jsem byla ochotna dopádlovat jen pod jez U Liry, neboť netrénované paže mě začaly bolet a do Zlaté koruny to bylo stále 15 kilometrů.
Krásný nečekaný dárek na cestě po proudu sem dostala od Toma právě u Mrázkova mlýna – jez jsme sjeli TŘIKRÁT, aniž bychom se topili či jinak potupně honili loď a svršky po vodě. Pak následoval bezproblémový sportovní zážitek na řece, která nikdy nezklame.
Tak ahóóój…
MSF
P.S. V úseku Český Krumlov – Zlatá Koruna existuje bezpočet občerstvovacích míst a tudíž nehrozí nebezpečí, že by jakýkoli vodák zůstal o hladu a žízní. S alkoholem není radno to moc přehánět, neboť pak člověk ztrácí pud sebezáchovy.