Na lidech a sama na sobě jsem vypozorovala, že hubený člověk je buď:1. neustále hladový, což dokládají příběhy světových manekýnek pracujících pro význačné módní domy a návrháře. Vhodné typy netřeba představovat, neboť čtenář trochu znalý společenských časopisů nepotřebuje vysvětlení.
2. Nemocný, trpící různými neduhy nebo poruchami metabolismu. Svou hubeností mě udivovaly dvě kamarádky ve středním věku, které však trpěly celiakií, poruchou trávení lepku. Já jsem jim záviděla podměrečnou hmotnost a ony mně možnost konzumace potravin všeho druhu bez omezení. Jaký rozpor!
3. Nimrající se v jídle. Porci, kterou sním během deseti minut a musím si doma alespoň dvakrát přidat, protože je to strašně dóóóbré, konzumuje takový strávník půl hodiny a přidat si nejde. Jednoduše má dost. Během dvaceti minut, kdy začne jídlo fungovat, zapudil příznak psychického hladu.
4. Přírodou obdarovaný zrychleným metabolismem; co v jednom okamžiku pozře, při druhém z něho vyjde. Ať sní, co sní, stejně nepřibere. Bohužel do této kategorie skutečně nepatřím, ale každý určitě někoho takového ve svém okolí zná. Manžel Tom mě přivádí k takřka nekontrolovanému šílenství, když na sebe obléká kalhoty pořízené před více než čtyřiceti lety.
5. Ten, pro něhož jídlo nic neznamená. Moje přítelkyně byla celá léta hubená jako tříska; záviděla jsem jí ploché břicho, pevný zadek a malá prsa. Snídala pouze čaj, teplé jídlo snědla v poledne v závodní jídelně a k večeři vypila tři deci kefíru. Ačkoli déle než deset let žije ve Státech, v ráji levných a kaloricky vydatných jídel, nepřibrala více jak jedno kilo. O tlustých Američanech ví svoje – skryté cukry a tuky jsou pastí na jakoukoli linii.
6. Se silnou vnitřní sebekázni, aby dokázal čelit jakékoli závislosti. Jako vhodný typ se mi jeví zpěvačka, která se v “babičkovském” věku dokázala vrátit svými písněmi na výsluní diskoték.
7. Ten kdo, na jídlo nemá čas v záplavě koníčků, aktivit, nebo dokonce workholismu. Sem bych přiřadila již zmiňovaného mého manžela. Než usedne k prostřenému stolu, já jsem po jídle a jeho porce je studená jako psí čumák.
8. Vymykající se hlediskům pod čísly 1-7.
Náhodou jsem potkala příjemného známého, muže v nejlepších letech; v tu chvíli se nacházel jako zástupce firmy na výstavě automobilů; štíhlá postava, příjemné vystupování, padnoucí kalhoty z kvalitního materiálu, bleděmodrá košile a vhodná kravata. Měl na sobě vše, co ženskému oku vždycky zalahodí. Po krátké konverzaci jsem nevydržela a na plnou pusu, bez skrupulí jsem se dotázala: “Jaký sport děláte?” s nadějí, že uslyším běh, jízdu na kole, plavání nebo něco na uvedený způsob.
“Sádlo a sex.”
“A čeho máte více?” smečovala jsem.
“Sádla.”
Hlavou mi běžely informace z denního tisku o zaručené dietě pomocí vepřového bůčku, kterouž se dají přebytečná kila shodit. A protože onen pán je povoláním chemik, byla mému sluchu dopřána krátká odborná přednáška na téma “Živočišné sádlo a jeho vliv na lidský metabolismus aneb člověk a prase nejvíce podobni jsou”.
Vyslechla jsem, prohnala mozkovými závity a usoudila, že teorie má určité racionální jádro, malé, ale přece. Pakliže se jedinec nebude vydatně přežírat, mohl by možná podle principu dělené stravy (maso a zelenina) nějaké kilo shodit.
Na vlastním těle jsem účinky cizího sádla nevyzkoušela, ale praktické zkušenosti s vlastním sádlem a účinky sexu na metabolickou přeměnu ovšem mám.