Co nenavařím, nepozřu

Další kardinální problém v mé cestě k normální váze množství jídla, které dokážu spořádat v souladu se zásadou „přeci to nevyhodím“. Po každých letních prázdninách se těšila na obědy do školní jídelny, kde jsem dostala jednu normovanou porci a hotovo.Další nesporné výhody školní stravy jsem viděla v tom, že jde o stravu pestrou, vyváženou, málo energeticky náročnou a pořízenou za finanční obnos, za který nejsem schopna v domácích podmínkách připravit jídlo pro dvě osoby a umýt nezbytně použité nádobí. Spočítala jsem, že doma provařím a hlavně sním minimálně dvoj až tří násobek školních porcí. Abych neládovala o víkendech jídlo do žaludku jako do festuňku, naučila jsem se vařit jen pro dva. (Syn je téměř mimo domov.) Když školní jídelna musela odtroubit cizím strávníkům, našla jsem novou závodní jídelnu, abych si zdraví a kondici ráčila zachovati.

Příspěvek byl publikován v rubrice Baculína. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *