Mám za to, žehra Othelo v režii a úpravě Petra Kracika sklidila v Praze příznivé ohlasy, leč Simona Polcarová v periodiku Brno magazín č. 17/2006 uvedla:
“V tomto případě se podařilo otesat Shakespearovu hru takřka na dřeň , ale také z ní moc nezůstalo a inscenace nejvíc ze všeho připomínala horkou jehlou spíchnutý ‘halabala výcuc’ ze čtenářského deníku. Největším kamenem úrazu se stal samotný Othello v podání Michala Dlouhého, jehož hned v úvodu ‘odepsal’ zlatozelený kabátec (kostýmy Tomáš Krypta) a nepřesvědčivé líčení, díky němuž více než černého Maura hlavní postava připomínala vodníka z bažiny. Dlouhý pak svého Othella ještě ‘dorazil’ značně přeexponovaným projevem, když každou repliku a špetku Othellovy zloby doslova vyrážel z hrdla jako o život, až místo pochopení a soucitu budil v hledišti nechtěný smích. Pozorovat v závěru, jak škrtí Desdemonu, už pak byla čirá černá komedie pro fajnšmekry. Situaci nemohl zachránit ani Jago Oldřicha navrátila, protože místo rafinovaného zla a umných intrik, z nichž mrazí, zůstal jakýmsi duchem průměrně obdařeným chytrákem, v pravou chvíli využívajícím ne zrovna zdravého, ale o to víc prospěchářského selského rozumu.
Ač herci v ostatních rolích (křehká Zuzana Vejvodová jako Desdemona, přesvědčivá Zuzana Slavíková v roli Emílie či férový Cassio Petra Štěpána) hráli čistě a bez zbytečných příkras, na dobrý dojem z Othella to nestačilo. Ale nutno dodat, že to byl alespoň Shakespeare svižný a bezbolestný. A na tragédii až nečekaně ‘k uřechtání’, což by se ovšem profesionálům stát nemělo…
MSF, kdyby hru předvedli v místním hantecu, možná by sklidili příznivější kritiku.