Když se loučí přítel

Mám ráda setkávání,ale nesnáším a nenávidím odchody, odjezdy, rozluky, odluky, opuštění, vzdálení se; než přivyknu a než se rána v srdci zacelí, obyčejně uplyne hodně vody. Ačkoli pokaždé uznám, že změna je vývoj a k životu patří.

Bylo krásné sobotní ráno. Moře vonělo rybinou, slunce nesměle vykukovalo zpoza vysokého kopce a vítr v klidu dospával včerejší mejdan, kdy řval, skučel, láteřil na celé kolo. Mořská hladina nesměle zvala svým klidem ke spočinutí do svých studených vod brzkého léta. Ráno, kterému nikdy neodolám; vnořím se do klidného moře a podle teploty vody zůstanu. Studenou sprchou smyju sůl a jsem příjemně naladěna začít nový den. Ještě jsem se nestačila pořádně usušit a zalít kávu, když se ozval vyzváněcím tón mobilního telefonu. Jméno majitele příchozího hovoru ve mně vyvolalo úzkost. „Už je to tady, nepříjemnosti!“ pomyslela jsem si a přijala hovor. Krátce jsem volajícímu sdělila, kde se momentálně nacházíme a kdy budeme doma. Uvažovala jsem, co mi onen dotyčný potřebuje sdělit. Abych nebyla napnutá jako struna i v následujících dnech, poslala jsem sms: souvisi vas telefonat s odchodem z naseho mesta? Stručná dpověď přišla obratem: ano, chci se s vami darkem rozloucit, mam na to jen 7 tydnu.

„To máš tedy, co dělat!“ ozval se vnitřní hlas. „Bude těžké vybrat na odchodnou dárek pro přítele, jemuž bys mohla být mámou. Mělo by to být něco originálního, něco, co by mu připomínalo pobyt v našich končinách, ale navíc osobního, aby si vzpomněl a dokonce, aby mu udělal alespoň malou radost.“ – „Vždyť vím, nemusíš mi to připomínat. Dárky raději dávám než dostávám“, odfrkla jsem svému egu.
Pro takový významný den se musí sejít dárky tři, jako oříšky pro Popelku. Dva z vymyšlených dárků se mi nepodařilo koupit; jeden z důvodu nevychovaného prodavače, který mě poslal z prodejny pryč, aby si mohl nerušeně telefonovat a druhý nebyl, byl prodaný. Nezbývalo, než se znovu zamyslet. Doma jsem prošla zásuvky, vitríny, police a maličkosti, nakoupené kdysi pro strýčka Příhodu a snesla jsem je na stůl přesně podle vymyšleného záměru.
V den „D“ jsme v malé kavárničce strávili příjemnou hodinku, obapolným překvapováním se, povídáním a čtením. Tehdy bylo ještě hromada času, ale odchod přítele se dále přibližuje svému definitivnímu termínu.

MSF, nejpozoruhodnější této malé skorky byli hlavní aktéři. Mladý pan kaplan od Sv. Jakuba a já, celoživotní bezvěrec.

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *