Nesprávně proříznutá huba

Někdy si mi skutečně podaří zaperlit.V malé společnosti jsem se ptala přítomných mužů na jejich rostoucí ratolesti a byla jsem překvapena sama sebou, že si nejen pamatuju přibližné stáří a křestní jména zhruba deseti dětí, z nichž jsem některé nikdy nespatřila.
„A tvoje Karolína má kolik?“ oslovila jsem mladého tatínka.
„Tři a váží šestnáct kilo. Nosí oblečení pro čtyřleté děti.“
„ Prosím tě“, kroutila jsem nevěřícně hlavou. „Po kom dítko je? Vždyť Radka je malá a drobná ani ty nejsi žádný hromotluk. Nechte si udělat testy DNA, jestli holčinu nevyměnili v porodnici,“ nonšalantně jsem vypustila bublinu s radou.
V tu ránu se tázaný dal do hromového smíchu a já jsem vypadala jako pěkně vypečená trouba. Vnitřní hlas se pokoušel zvládnout situaci tím, že vzášel pochybnosti o jeho paternitě, ale nemá ánunk, proč se sexuálnímu poklesku manželky směje.
Až se vychechtal a uklidnil, mezi další řeči pustil zásadní informaci. „My jsme ji adoptovali.“
Ticho se dalo krájet a byla jsem rudá jako sako kandidátky na presidenta, koktala jsem omluvná slova, abych se za proříznutou hubu omluvila. „Vždyť jsem tvoje holky nedávno potkala v nákupním centru. Blonďaté štěstí je podobné tvé ženě!“ snažila jsem.
„Nic se neděje, neomlouvej se, jsem zvyklý. Na manželku je podobná a podle mě se chová.“

MSF, co příroda nenápadně zařídila, potvrdili ostatní přítomní.

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *