Viry, viróza byla z toho chřipóza

Prodělala jsem tu nejstrašnější chřipku, jakou jsem si ani v těch nejhorších snech nepředstavila.Z nachlazení, které jsem se snažila svědomitě po odpoledních vyležet, se vyklubala chřipka.
Pocit chladu celého těla jsem se pokoušela zahnat pomocí kotlů s teplým čajem a jemňučké višňovice. (Škoda špičkového nápoje.) I vyhřívanou elektrickou dečku jsem do postele přidala, ale patrně největší radost z ní měli roztoči – teplíčko jako v létě v Egyptě, ale moje nohy byly jako led.
V noci z pátku na sobotu jsem se horkostí budila každou hodinu a cesta na toaletu byla stále větším utrpením. Bolelo mě všechno, na co jsem si vzpomněla. Nejhorší byla bolest lebeční kosti včetně žvýkacích kloubů. Celou noc jsem měla tragické sny a chvilkami jsem přemýšlela o tom, co by mě zbavilo vysokých teplot.
Konečně bylo ráno, ale žádaná úleva se nedostavila. Jen jsem si vzpomněla, že bych se mohla nechat zatočit do mokrého zábalu. Ačkoli jsem se radila s internetem, při představě, že si lehnu na mokré a studené prostěradlo jsem skoro omdlévala. Přesto jsem tuto myšlenku neopustila. Dokonce jsem Vnučku požádala o radu, ale než přišla její odpověď zpět, byla jsem po studené kúře. (Myslela jsem si, že není v dosahu.)
Nebylo to tak zlé, jak jsem se domnívala. Studené prostěradlo chladilo jen několik vteřin a během 15 minut se krásně nastartovalo pocení, kterého jsem se nemohla dočkat. Následovalo důkladné vysušení nahřátým ručníkem, čisté pyžamo a teplý čaj. Teplota spadla na 37,8 a všechny bolesti kloubů, končetin a měkkých tkání byly ty tam.
Neděli jsem se z postele nevytáhla, ležela jsem poctivě jen s mírnou horečkou. Navečer jsem myslela, že jsem za vodou a těšila se na pondělí do pracovního procesu. Naděje mi vzalo ráno – venkovní teplota kolem nuly, moje tělesná opět 38,5.
Nerada, ale mazala jsem k obvodnímu. Nasadila jsem léky podle příbalové informace a těšila se na ozdravný proces v mém těle. Dobrá nálada a naděje mě přešla v okamžiku, když jsem zjistila, že na horním rtu nemám vydatně založeno na jeden opar, ale DVA pěkně v řádku od ucha k uchu. Připadala jsem si jako nosorožec dvourohý a moje sebevědomí kleslo pod bod mrazu.
V těchto těžkých chvílích mi bylo úplně všechno jedno a náladu jsem neměla zhola na nic. Ze všeho nejvíce mě zajímala postel, suché povlečení a DVD s Rudolfem Hrušínským – Kulový blesk, Rozmarné léto, Vesničko má středisková, Tři veteráni nebo Švejk.

MSF všem, co se ještě nenakazili a trpělivost při uzdravování nemocným.

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *