Josef Fritzl, monstrum z rakouského Amstettenu

Téma otřesného případu dlouholetého incestu,znásilňování, vraždy novorozence z nedbalosti a soud s obžalovaným Josefem Fritzlem je denně přetřásám a komentován na stránkách novin a na internetových portálech.
Nechci případ nijak vykládat, jen se podivuji nad některými skutečnostmi.

1. Když v roce 1984 zavřel svou dceru do domácího úkrytu, bylo jí 18 let. To se nenašel nikdo, komu by dívčina chyběla? Jak dokázal přesvědčit její kamarády, učitele nebo úřady o jejím domnělém zmizení? Skutečně ani zdravotní pojišťovna nikdy nechtěla platby za pojistné? Nikdy nebyla vyzvána k žádnému úřednímu úkonu?
2. V roce 1984 dosáhl Fritzl 49 let, to je věku, kdy impotence zasáhne velké procento jeho vrstevníků. Pokud je pravda, že svou dceru znásilnil minimálně ve 3000 případech, potom za použití jednoduché matematiky zjistíme, že na ní musel vykonat soulož 125krát ročně, což je průměrně každý třetí den. Když přihlédnu ke skutečnosti, že jeho oběť byla osmkrát ve vysokém stupni těhotenství a šestinedělí, kdy se pohlavní styk nedoporučuje, nebude výpočet zcela správný. A to jsem nezohlednila ani její pravidelnou menstruaci a jeho přibývající věk.
3. Vůbec nechápu, jak mohl celou záležitost tak dlouho tajit. Přeci musel provádět logistiku – minimální zásobování; nikomu v okolí nebylo divné, že stařec nakupuje pleny, dudlíky, hygienické vložky a jídlo pro osm lidí? Nebo snad žili hůře než vlčata? To nikdo z obětí nebyl nikdy v průběhu žalářování nemocen? Pakliže byli, jak jim zajišťoval alespoň základní léky či jinou pomoc? Opravdu se případ musel provalit až po dlouhých čtyřiadvaceti letech?
4. A co jeho sousedé? To si nikdo nikdy nevšiml jeho počínání? My si na zahradě vykopat maličký úkryt, dozví se to celá vesnice během týdne. Ačkoli se nesnažíme na sebe nijak upozorňovat, jsme pod neustálým podrobným dohledem a zkoumání naší více než zvědavé sousedky.

Ať bude vynesen jakýkoli rozsudek, myslím si, že nikdy nevyváží trauma, bolest a kus zprzněného života jeho obětí.
Z poměrů v rakouské věznici, které jsou podobné jako v ČR co se týká postojů vězňů k podobným trestním činům, se možná ani svého doživotí nedožije.

Příspěvek byl publikován v rubrice NECHÁPU, NEREZ. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *