Stupňování cyklistiky

nabručená duocyklista

Kromě zařazení cyklistů do kategorií – makáči, kocháči, samikadze a cyklovraté cyklisty můžeme stupňovat:1. stupeň – monocyklisté jsou zpravidla osamělí jezdci obého pohlaví, kteří hltají kilometry silnic bez ohledu na počasí a stav vozovky. Zařadí se i ti, kdož zjistí, že partner ze stupně č. 2 jim nestačí nebo je tak náruživý kocháč, že jízdu na spíše brzdí než podporuje. Spadnou tady i ti, jenž drží tichou domácnost a jsou rádi, že jsou sami; jak jinak si vysvětlit jízdy osamělých ženštin, které vždycky a za všech okolností za sebou měli toho svého Ladina nebo Pepina.

2. stupeň – duocyklisté zejména manželské, přátelské, kamarádské dvojice na kolech, kde ten na lepším kole a s lepší fyzičkou udává tempo a rytmus. Ze školy víme, že by to mělo spíše naopak.

3. stupeň groupcyklisté to jsou masové skupiny cyklistů, které když vyjedou na silnici, máte dojem, že jste dojeli Závod míru. Ovšem věková struktura jednotlivců vám jasně napoví, že děti školou povinné by se nemohli zúčastnit významného závodu spolu s dospělými.

Pro každou skupinu platí jiná míra bezpečnostních pravidel, ale helmu na hlavě, mobil, kartičku pojištěnce a krev bez alkoholu by měli mít všichni. Četba o dopravních nehodách cyklistů s motorovými vozidly mě utvrzuje v tom, že nejlepší pivo je PO jízdě z domácí lednice. Ale kdo má vydržet žabinec v žaludku, což?
Na 1. stupni se musíme spoléhat jen a jen sami na sebe a hlavně jízdu přizpůsobit terénu, abychom se ve zdraví vrátili zpět. Problematické může být i malé odskočení za účelem vykonání potřeby. Pokud kolo postavíte „nešikovně“, může se stát, že po úlevě již svého jednostopého kamaráda více neuvidíte. Nedej bože, aby vás skolila nějaká nečekaná situace, protože pomoc může být dlouho v nedohlednu.
Na 2. stupni můžeme zcela nebo alespoň spoléhat na parťáka, který nám pomůže v nečekaných situacích technického charakteru (spadlý řetěz, píchla pneumatika atd.), při nečekaných zdravotních potížích nebo pádech z kola. Jedinečnou devizou je sdílení zážitků a prostá skutečnost, že člověk není sám.
3. stupeň vypadá jako bezproblémový, ale tam musíte dávat pozor na všechno a na všechny. Jen jeden může být vůdce smečky, který ji vede k cíli a nesmí dopustit, aby se skupina „rozremcala“ – jedni HOT, druzí ČEHÍ a třetí se seberou a zmizí neznámo kam. A jestliže vůdce není vybaven navigačním systémem nebo alespoň podrobnou mapou, neměli by se „grupáči“ vydávat do neznámého terénu.
Dobrá rada pro stupně 1 a 2. Jestliže narazíte na 3. stupeň cyklistů, šlápněte do pedálů a ujíždějte, co vám dech a nohy dovolí; nebezpečí úrazů je stejné jako jízda automobilem v páteční koloně.

MSF, kromě 3. stupně znám všechno; momentálně si libuji na 1. stupni.

Foto A.T.C. -naštvaná duocyklistka v Chorvatsku.

Příspěvek byl publikován v rubrice Objevy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře u Stupňování cyklistiky

  1. Vnučka napsal:

    Ó jé, tak to budeš ještě drahnou chvíli sama samička? Na tohle by člověk neměl bejt sám, vždyť jsi něžná květinka, co kdyby ti prdla duše nebo tak něco… Nechceš říct třeba Toníčkoj nebo Mírečkoj? 🙂 🙂

  2. JANOVA napsal:

    Momentálně maluje…a dělá to hóóódně důkladně.
    MSF

  3. Vnučka napsal:

    Taky mne to zajímá… hmm?

  4. Gomba napsal:

    a kdejsi nechala toho Pepina nebo Ladina :)))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *