Máma Medvědice

Máma pocházela ze slovenských Nízkých Tatera byla odjakživa báječná Medvědice. Ale jak jinak. Aby zachovala rodinné dekorum a zajistila pokračování rodu, musela se provdat za Medvěda, kterého považovala za tlustého, nemotorného a přežraného moulu. Již krátce po sňatku prokázal velkou lenost. Než by pracoval na medvíďatech, jak se moderně říká, když se lidský pár snaží o potomky, trvale se přežíral, kouřil a panáčkoval pod vlivem velkého množství vypité Jelínkovy slivovice, kterou kradl ze skladu jednoho horského hotelu.
Dělal to šikovně. Nic nerozbil, neroztřískal, nepoškodil, jen trpělivě čekal, až číšník Ondráš bude laškovat v pracovní době s pomocnou kuchařkou Agátou a zapomene za sebou zavřít dveře do zadního traktu objektu. Manko ve zboží pan majitel vždycky spravedlivě rozpočítal mezi personál, který se nestačil divit, proč mají schodek v alkoholu, když prodávají vlastní nakoupený v supermarketu, aby přilepšili své kapse a panu hoteliérovi stáhli nepřiznané příjmy.
Ale jak nastal podzim, začal své mohutné tělo obalovat silnou vrstvou tuku, až z toho nakonec na celou zimu usnul. Maminka mu mohla přednášet od rána do večera o zdravé výživě, o nebezpečí obezity, jejích dopadech na metabolismus a na pohybový aparát. Ale Medvěd ničeho nedbal, žravost řízená vnitřními hodinami organismu byla silnější než maminčiny výčitky.
O dlouhých zimních nocí máti oko nezamhouřila, neboť jak se později prokázalo, trpěla vzácnou poruchou příjmu potravy – podzimní bulimií; co biologické hodiny nutily sežrat, to zvrátila. Nesnesla na sobě ani deko tuku a nikdy si nelámala hlavu, jak přežije zimu.
V té době trpěla nedostatkem lásky a citu. Chyběli ji přátelské řeči s milovaným mužem, postrádala pohlazení a obdiv, přestože měla nádherný zimní kožich, v němž se natřásala stejně ladně jako ty světově známé hubeňouřice a vyzáblice na přehlídkových molech v centrech světové módy od Milána po New York.
Při bezesných nocích tajně pozorovala a obdivovala jiné šelmy, které zanechávaly stopy v čerstvě napadeném sněhu a snila o chlapovi, který by jí byl oporou a živitelem v dlouhé zimě. Občas byla hubená jako rybí kost a měla takový hlad, že kručení jejího prázdného břicha vyhánělo z lesa otrlé a nebojácné myslivce.

MSF

Příspěvek byl publikován v rubrice MEDRÝSEK. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Máma Medvědice

  1. JANOVA napsal:

    Hastone,díky za radu. Konečně vím, z čeho pramení brilantnost používání ČJ a SJ.
    MSF

  2. haston napsal:

    tak nevímkolik z toho textu je pravda, ale se zájmem jsem si to přečetl.
    btw – máma mé mámy byla z nízkých tater, ale aby se to vyvážilo, mámin táta byl z jižních čech… msf

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *