Včera jsem dokončila opravu druhého literárního počinu,když vnitřní hlas docela nahlas pronesl:”Tak se mi zdá, že křeslo je ti trochu malé, kalhoty knap a zadek by se z nich nejraději vydral na světlo boží.”
Dělala jsem, že neslyším, ale v zásadě jsem s ním musela souhlasit.
“Měla bys sebou hejbnout. Pátého října máš křest a nemáš zapotřebí poslouchat, že jsi nějaká baculatá, naducaná nebo oplácaná!” uštěpačně mi zopakoval Honzova slova.
===
Neděle ráno.
Už v půl desáté jsem odesílala textovou depeši Korďasovi: “MATE VOLNE KOLO. POKUD ANO V KOLIK?”
Obratem přišla odpověď: “JEDEME KRUHAK V 18.45. PRIJDETE?”
“O.K.”
Po obědě začal hlas vyšilovat:” Ty a kruhový trénink, jó? Nejsi mimo sedátko? Neříkal ti naposledy doktor, že s mladicemi krok neudržíš? Že by sis měla vybírat sportovní aktivity?”
“To všechno říkal, ale ty běž konečně do háje! Já krok s mladicemi udržím a tobě, příteli, tobě to může být úplně jedno! A zalez! Nebudeš mi furt říkat, co nevydržím a jak se mám šetřit. Já to dnes zkrátka vydržím!!!”
MSF, jak jsem dopadla se dočtete v zde jen s tím rozdílem, že jsem vytáhla dříve zakoupenou permici a přihlásila se na pátek na Aleše.